komentáře k mýtu

Implantované prelingválně neslyšící dítě se nenaučí srozumitelně mluvit, číst a psát česky

Schopnost naučit se český jazyk nezáleží na tom, jestli někdo má/nemá KI, ale na nadání a talentu.

     autor:  L Kratochvíl
implantát:   autor kochlear.cz
komentář

Tak jako se naučí třeba vietnamské tříleté dítě česky, aniž by češtinu před tím slyšelo, naučí se česky kdokoli jiný ne? Dokonce potom takové děti překládají svým rodičům, kteří česky dobře neumí a u nich doma se mluví vietnamsky. Umím si dobře představit dítě z rodiny, kde se znakuje, jak brilantně ovládá znakový jazyk i češtinu. je to pouze o tom "chtít". Navíc když dítě slyší (s KI), naučí se česky zcela samovolně.
     autor:  Dana Sládková
implantát:   rodič implantovaného dítěte
komentář

Jak to můžou posoudit,když jsou sami neslyšící?
     autor:  e.liberdová
implantát:   implantovaná
komentář

a)tahle věta vytváří dojem, že a priori KAŽDÉ implantované dítě je předurčeno nenaučit se pořádně mluvit, číst a psát. schopnost mluvení, čtení a psaní KAŽDÉHO individua však závisejí na vrozených předpokladech a přítomnosti lidské společnosti. nikoliv na tom, zda dítě má nebo nemá KI. řečové centrum nebo jemnou motoriku, či schopnosti člověka KI nijak neovlivňuje.
b)srozumitelnost řečového projevu také závisí na tom, zda se osoba slyší. pokud se neslyší, tak jeho mluva je pochopitelně hůř srozumitelná. v případě KI je tudíž šance na srozumitelný projev vyšší díky tomu, že dítě může svůj hlas poslouchat a "kontrolovat".
c)aby taková situace, výše popsaná, nastala, dítě by muselo delší dobu žít jako mauglí či jak romulus a remus v džungli samo a bez lidské společnosti, což je vskutku nepravděpodobné.jednalo by se o extrémní případ.
     autor:  MS
implantát:   
komentář

O čem se vlastně hádáte? Mně ticho vyhovuje. Naučilo mě víc než rádoby moudré přednášky slyšících. Jeví se vám moudré stresovat celý život hluché lidi tím, že jsou bez řeči ochuzeni o normální a bohatý
život slyšících? Kdyby byl alespoň z části normální a bohatý, je na světě ráj. Život slyšících je převážně plný nesoucitu a sobectví. Copak ochrnuté lidi někdo nutí, aby se za každou cenu postavili na nohy, jinak v pohyblivé společnosti neobstojí? Nebo jakž takž s vozíkem, ale stále budou ti postižení chudáčci? Inu, naše inteligentní slyšící společnost sleduje raději své pohodlí. Léta mně mrzelo, že znám psací telefon jen na obrázku. Ale i kdybych si na něj mohla našetřit, komu bych prosím vás psala? Asi ho dodnes vlastní jen pár stovek, ne-li jen pár desítek neslyšících. Také mě mrzelo,že si slyšící myslí, že s neslyšícími není žádná zábava. No, ještě dlouho asi nebude. Osobně už dávno nepotřebuji nutně slyšící přátele, kterým by moje společnost překážela. Nějaké mám a ti jsou dobří. Ale například v práci jsem začala slyšící s úsměvem prosit, aby mi někdy otázku napsali. A ejhle, někteří se na svou gramotnost laskavě rozpomněli a naše spolupráce je hned snazší. A o to by nám mělo jít především, hledat nenásilné způsoby zařazení do společnosti. Proč se neslyšící musí učit pracně mluvit, aby byli slyšící společnosti přijati? Proč se neučí mluvit pro radost, že jsou o nějaký stupínek schopni zvládnout své postižení? Zařazení do společnosti by měla být kapitola bez problémů. Problémy a překážky si vymýšlejí lidé. Pojišťovny jsou ochotny připlatit postiženým na různé pomůcky, ale to není dostačující řešení. Sama vím, jak může neslyšícím pomáhat počítač, a to ho ještě kvůli nepochopení slyších lidí a sobeckým pravidlům různých institucí nemohu využívat dost. A mohl by mi sloužit daleko víc. Ale kolik neslyšících ho vůbec může alespoň vlastnit? Zatímco slyšící moderní techniku od faxu přes mobil k počítači veselé využívají ke své zábavě i práci, nikdo nepřemýšlí, že tu máme techniku, která by již mohla mnohonásobně zkvalitnit kontakty všech sluchově postižených. A to nejen kontakty ale i studium. A zatím to všechno visí na finančních možnostech postižených a překážkách, které nám klade slyšící společnost. Pravda, za úvahu také stojí, že neslyšící se ve školách učí pracně mluvit, a jak mluví tak píší, a nebo si zvykají na znakový jazyk. Ten vyhovuje i mně, ale pracovat musíme všichni. Podle mého názoru by tedy bylo daleko užitečnější učit sluchově postižené hlavně správně psát a číst tiše. Když je nebude nikdo nutit, aby všechno pracně odříkali, mohou se ve větším klidu naučit vnímat obsah pamětí i bez těch nenáviděných zvuků, které do jejich světa nezapadají.(Také mám v hlavě slova, která už dobře nevyslovím, ale vím, co znamenají.) Pak už může pomoci ta technika, kde se mohou zapojit do práce písemně. Myslíte, že mluvím o sci-fi? Inu, mluvím i za sebe, ale právě to zrovna slyšící společnost stále nezajímá. Chtějí nás do své společnosti podle jejich pravidel, podle jejich zvyků a návyků, hlavně abychom je co nejméně obtěžovali. A pak mi povídejte, že někdo z nich ví, co je soucit. Ani potoky jejich slz by mně o tom nepřesvědčily. A nemyslete si hned, že slyšící společnost nenávidím. Je mi jasné, že tím bych se jich nijak nedotkla, ale svoje zdraví víc ohrozila. Rozhodně však nejsem spokojena a proto jsem se i tady nyní ozvala.
Zdraví vás hluchá,neimplantovaná.
     autor:  minčáková kateřina
implantát:   rodič implantovaného dítěte
komentář

nevadí, že nebude umět dokonale česky, ostatně znám spoutu slyšících, kteří neumějí pořádně česky. A to nemají takový obrovský handicap. Jen když se dorozumí.... Ten kdo bude chtít, porozumí i když to nebude zrovna ukázková řeč, a ten kdo nebude chtít, neporozumí i kdyby to byla nejukázkovější čeština na světě
přidat komentářpřehled mýtů (zpět)


 

 

optimalizace PageRank.cz Page Rank Icon Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela


nahoru