Historický vývoj kompenzačních pomůcek

Nejdůležitější pomůckou pro všechny sluchově postižené, kteří mají zachovány alespoň zbytky sluchu, jsou elektronická sluchadla. Účelem sluchadel je účinnější přenos zvuku vnitřního ucha, nejčastěji tak, že zvuk zesílí. Prvními pomůckami, sloužícími k tomu, aby lidé lépe slyšeli, byly sluchové trychtýře (trumpetky). Akustické zesilovače zvuku sloužily hlavně jako megafony k zesílení mluvy, používané z vojenského hlediska. První historicky doložené použití megafonu se připisuje Alexandru Velikému (356 – 323 př. n. l.), který takto svolával své vojsko.

Zlatým věkem sluchových trychtýřů bylo 19. století. Sluchové trychtýře měly podobu procházkových holí, váz na květiny, dýmky. Akustický zisk až 20 dB mělo sluchadlo s názvem Londýnský dóm. Nevýhodou sluchových trychtýřů bylo, že se musely držet rukou. Proto se objevily modely, které držely na hlavě pomocí pružiny.

První sluchovou trubici sestrojil nedoslýchavý výrobce optických přístrojů Jindřich August Dunker a dostal na ni patent v lednu 1819. Přístroj tvořila ohebná hadice, na jejímž konci byl trychtýř. Sluchové trubice byly využívány při výuce nedoslýchavých dětí. První trubici pro tento účel vytvořil učitel neslyšících Enoch Henry Currier. Trubice měla dvě mluvítka, jedno pro žáka a druhé pro učitele. Umožňovala tak žákovi lépe slyšet a kontrolovat svůj hlas. Zásadní zvrat ve vývoji sluchadel přivodila až elektronika. První elektrické sluchadlo sestrojil v roce 1892 spojením uhlíkového mikrofonu, baterie a sluchátka dr. Ferdinand Alt. Podobné uhlíkové sluchadlo patentoval o tři roky později Bertram Thornton, anglický lékař. První uhlíková sluchadla zesilovala asi o 15 dB a poslední asi o 35 dB.

Zásadním zvratem byl až vynález elektronky schopné zesilovat – tzv. triody. V roce 1932 přichází Hugo Lieber ze společnosti Sonotone s prvním elektronkovým sluchadlem s kostním vedením, kterému říkal oscillator.V roce 1957 se objevuje první sluchadlo závěsné. Kolem roku 1959 se začínají vyrábět první sluchadla do boltce. V roce 1972 se začaly vyvíjet sluchadla se zpracováním řečového signálu. Obvody ve sluchadle dokázaly potlačit šumy a hluky okolí a zvýraznit tak mluvenou řeč?(Hrubý, 1998).

Historie sluchadel u nás

Před druhou světovou válkou se u nás prodávala a používala neelektrická sluchadla – sluchové trychtýře a sluchové trubice. Vyráběla se také rozličná uhlíková sluchadla, nepřenosná sluchadla elektronková nebo různé vložky do boltce. V roce 1954 bylo ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky A. S. Popova vyvinuto elektronkové sluchadlo. Vývoj tranzistorového sluchadla probíhal ve Valašském Meziříčí za pomoci VÚST v roce 1956.

Kapesní sluchadlo se vyrábělo v letech 1958 – 1962. V roce 1962 se v Tesle Valašské Meziříčí vyvíjelo sluchadlo závěsné a sluchadlo ve tvaru spony. V roce 1983 byla v Metě Brno zahájena výroba závěsných sluchadel. Teprve otevření trhu po roce 1989 poskytlo našim nedoslýchavým zcela stejný přístup k nepřebernému množství typů sluchadel jako kdekoliv jinde ve světě?(Hrubý, 1998).

Druhy kompenzačních pomůcek

Sluchadla

Nejrozšířenější a také nejznámější kompenzační pomůckou jsou tzv. indi­viduální zesilovače zvuku, neboli sluchadla. Účelem sluchadel je účinnější přenos zvuku do vnitřního ucha tak, že zvuk zesílí. Jsou však určena pouze lidem se zachovalými zbytky sluchu.

Základními součástmi sluchadla jsou mikrofon (zachycuje zvukové vlny a mění je na elektrický signál), reproduktor (označován obvykle jako sluchátko, mění zesílený elektrický signál ve zvuky) a ušní vložka (vložená v ušním boltci a zvukovodu, přenáší zvuky k ušnímu bubínku), která by měla přesně odpovídat tvaru boltce a zevního zvukovodu uživatele. Tím se umožní jejich dokonalé zavedení, zajistí pohodlné nošení a správnou funkci sluchadla a sníží se rovněž nebezpečí vzniku akustické zpětné vazby?(Lejska, 2003).

• krabičková (kapesní), od sluchadla vedou drátkové káblíky do sluchátek. Nosí se v kapse. Používá se u velmi malých dětí, nebo naopak u velmi starých osob s omezením manuální šikovnosti
• brýlová, jsou závěsná a vyrobená ve tvaru brýlí
• závěsná, jsou nejpoužívanějším typem sluchadel. Mají tvar půlměsíce, který se zavěsí za boltec. Zvuk je do zvukovodu veden hadičkou a ušní olivkou.
• individuální, jsou vyráběna přímo podle otisků boltce a vnějšího zvukovodu. Podle hloubky zavedení do zvukovodu rozlišujeme sluchadla na boltcová, zvukovodová a kanálová?(Lejska, 2003).

Každý z uvedených typů sluchadel má své výhody i nevýhody. Čím větší je sluchadlo, tím vyšší může být jeho výkon (tj. maximální výstupní akustický tlak, zisk a zpracování signálu). Čím je sluchadlo menší, tím hlouběji je lze aplikovat do zvukovodu. Menší sluchadla také poskytují přirozenější sluchový vjem (např. přesnější akustickou prostorovou orientaci).

Základní funkcí sluchadla je zesílení zvuku prostřednictvím zesilovače. Jeho výběr je dán především stupněm sluchové vady a anatomickou strukturou ucha.

• sluchadla pro lehké sluchové vady – řečové frekvence s prahem 40 – 60 dB
• sluchadla pro středně těžké sluch. vady – řečové frekvence s prahem 60 – 75 dB
• sluchadla pro těžké sluchové vady – řečové frekvence s prahem 75 – 90 dB
• sluchadla pro velmi těžké sluchové vady – řečové frekvence s prahem nad 90 dB

• analogová
• digitální

Analogová sluchadla (někdy také tzv. klasická sluchadla) převádí pomocí mikrofonu mechanické vibrace vzduchu (zvuk) na analogický elektric­ký signál, který je následně zesílen a opět převeden reproduktorem na změny akustického tlaku (zvuk). Vlastnosti sluchadel je možné nastavit dle individuálních potřeb uživatele?(Hrubý, 1998).

Svými možnostmi a funkcemi digitální slucha­dla poskytují v současné době nejvyšší poslechový komfort. Dokáží se auto­maticky přizpůsobovat různým poslechovým podmínkám, jsou méně citlivá k rušení mobilními telefony, lze v nich jednoduše potlačit akustickou zpětnou vazbu a dokáží redukovat nežádoucí šumy. Oproti klasickým (analogovým) sluchadlům tedy mají řadu výhod. Pro většinu sluchově postižených jsou však prozatím obtížně dostupná kvůli vysoké ceně?(Lejska, 2003).

Účinnost sluchadel se neustále zvyšuje a je dána především jejich kvalitou a rovněž nastavením, které provádí odborný lékař (foniatr nebo ušní specialis­ta) dle výsledků vyšetření sluchu klienta (nejčastěji tónové audiometrie). Pro optimální nastavení sluchadla je tedy nezbytná kvalitní diagnostika.

Další kompenzační pomůcky

Jedná se především o různé pomůcky informující o přítomném zvuku prostřednictvím vibrací, svě­telných signálů a proudem vzduchu (např. světelné a vibrační budíky, signali­zátory domovního zvonku, signalizace zvonění telefonu, ventilátory atd.).

Mezi technické a kompenzační pomůcky dále řadíme různé zesilovače televizního a rozhlasového příjmu, otevřené i skryté titulky v televizi a teletext.

Při komunikaci sluchově postižených na dálku jsou používány různé tele­komunikační přístroje, mezi které patří zesílené telefony (celé speciální aparáty nebo běžný telefon s přídavným adaptérem pro hlasitější poslech telefonu), psací telefony (komunikovat spolu mohou dva psací telefony, případně pro­střednictvím operátora i běžný telefon s psacím), faxy a poslední dobou přede­vším mobilní telefony a počítače. Rozvoj mobilních telefonních sítí zasáhl i do společnosti lidí se sluchovým postižením. Mobilní telefony a zvláště možnost odesílat a přijímat krátké textové zprávy (SMS) umožňují sluchově postiženým navzájem mezi sebou bezprostředně komunikovat.

Univerzální kompenzační pomůckou pro neslyšící jsou počítače a výpočetní technika. Počítače jsou svou schopností nahradit zvukové signály vizuálními informacemi jednou z vymožeností současné techniky. V kombi­naci s internetem a elektronickou poštou (e-mailem) je počítač pro sluchově postižené nenahraditelnou pomůckou?(Lejska, 2003).

««« Předchozí text: Novinky z Helpnetu Následující text: Novinky z Helpnetu »»»

Bc. Veronika Čerteková | 18. 12. 2009 Pá 01.56 | Různé | trvalý odkaz | tisk | 19720x

Sdílet