V roce 2005 vstoupil v platnost nový zákon o rozhlasových a televizních poplatcích č. 348/2005 Sb., kdy byla některým neslyšícím odebrána úleva od placení koncesionářských poplatků za televizi. Citace ze stránek České televize (z často kladených dotazů):
„Jsem zdravotně postižený, mám průkaz ZTP. Jsem tedy osvobozen od placení?“ „Osvobození ze zdravotních důvodů se týká osob s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osob s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou, pokud jsou osaměle žijící. Osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v domácnosti s jinou osobou splňující podmínky osvobození ze zdravotních důvodů.“
Vůbec nechápu ten „dvojaký metr“ na lidi co neslyší. Když přijde o sluch někdo ze slyšící rodiny, tak je v domácnosti jediný, kdo neslyší a domácnost koncesionářské poplatky platit nově musí (před tím platit nemuseli – bylo jim to tedy odebráno).
V jiných rodinách, kde je sluchové postižení často dědičné a v domácnosti jsou třeba tři neslyší (rodiče děti), nebo se žení/vdávají mezi sebou (znakující vytvářejí komunity) je velmi pravděpodobné, že v takové domácnosti je více, než jeden neslyšící a podle tohoto zákona jsou tedy i nadále od placení zproštěni.
Jednou větou důsledky této novely: „Ze všech lidí co neslyší, byly ohluchlým odebrány úlevy od placení koncesionářských poplatků.“
Setkal jsem se už i s tvrzením, že když je v domácnosti třeba pět neslyšících a jeden slyšící, domácnost zproštěna není. Tento výklad zákona mi přijde jednak hodně „přitaženy za vlasy,“ protože v zákoně nic o jednom slyšícím není, pouze o dalším neslyším (kdy žijí společně v domácnosti s jinou osobou splňující podmínky osvobození ze zdravotních důvodů) a navíc se koncesionářské poplatky platí za celou domácnost ne za osobu – přeci je neplatí pětičlenná domácnost krát pět, přeci nemají 5 elektroměrů, každý svůj osobní (ale nejsem právník – používám „selský rozum“).
Nebo, že prý když je v domácnosti jeden slyšící sociálně soběstačný. Podle této teorie tedy domácnost, kde žijí neslyšící manželé, tři neslyšící děti a jeden rodič neslyšících manželů, který slyší, má zaměstnání a je sociálně nad příjmy životního minima jsou od osvobození zproštěni.
Za druhé i když by to tak bylo, zase bychom měli dvojí metr – domácnost, kde by byli dva bezdětní neslyší by byla zproštěna od placení, kdežto domácnost, kde by bylo pět neslyšících (rodiče+tři děti) a čtvrté dítě slyšící by zproštěna nebyla.
Vůbec nejde o ty peníze, i když v rodině, kde přijde jeden o sluch a tím pádem většinou i o zaměstnání a příjmy rodiny se náhle sníží těsně nad hladinu životního minima je každá koruna dobrá. Také v domácnosti, kde by bylo oněch pět neslyšících a jeden slyšící by to jistě asi nebylo zrovna moc dobré co se týče financí. Jde především o princip a ten dvojí přístup.
Co je to diskriminace? Za diskriminaci je považováno jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na určité charakteristice diskriminované osoby. *
To určitý druh diskriminace je. Proč a z jakého důvodu bylo zproštění od placení koncesionářských poplatků ohluchlým odebráno? Myslím si, že by to mělo být pro všechny stejné (slyší/neslyší) a nemělo by záležet na tom, kdo s kým žije.
««« Předchozí text: Důležitý nácvik tvoření hlásek při odezírání Následující text: Otitulkujte všechny pořady, žádají europoslanci »»»
Ladislav Kratochvíl | 27. 7. 2008 Ne 17.10 | Sociální | trvalý odkaz | tisk | 2652x
Sdílet |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz
Je zajímavé, že si toho nikdo ještě nevšimnul a to máme antidiskriminační ministerstvo.
Za skandální považuji i to, že většině lidí, kteří neslyší bylo odebrání zproštění zatajeno a nebyli o tom jakkoli informováni. Tito lidé nadále žijí v tom, že když neslyší a od placení byli před lety (například před deseti kdy přestali slyšet) zproštění, že jsou zproštění i nadále a poplatky neplatí (ač by platili kdyby věděli, že už zproštění nejsou). Nyní se podle mě čeká, až bude jejich dlužná částka vyšší a vymáhatelná soudně, pak na ně pošlou vymahače, dají to celé k soudu, bude jim napařena pokuta… A ti lidé (často bez práce nebo s velmi podprůměrně placenou) nebudou jednak vůbec chápat, proč mají najednou platit částku například 15 000 (když si myslí že jsou osvobozeni) a také na to prostě ani nebudou mít, takže se jim nařídí exekuce například na důchod.
JUDr Ptáčník JUDr. Pavel Ptáčník vedoucí sekretariátu vládního výboru pro zdravotně postižené občany Úřadu vlády České republiky mi na to odepsal: při vypracovávání nového zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v roce 2005 poslanci reagovali na řadu negativních ohlasů ze strany Českého rozhlasu a České televize vztahujících se k osvobození od těchto poplatků pro osoby nevidomé a neslyšící. Důvodem byl poznatek, že docházelo k určitému spekulativnímu chování v řadě domácností, kde se vyskytovala neslyšící, či nevidomá osoba, a to tak, že byly rozhlasové a televizní poplatky účelově přehlašovány na tyto osoby. Účelem změny právní úpravy bylo těmto spekulativním postupům zabránit a ponechat osvobození pouze v těch případech, které jsou prokazatelně odůvodněné.
Reagoval jsem na to: Vůbec nejde o nějaké spekulace. Není přeci problém doložit potvrzení od lékaře, že někdo neslyší, s potvrzením o trvalém bydlišti. Jde pouze o ten dvojí metr na lidi co neslyší. Přeci nejsou jedni prokazatelnější než druzí. Je to jakoby beznohý bydlící s jiným bez nohy byli snad prokazatelněji beznozí, než ti, co o nohu přijdou během svého života. A těm „méně“ beznohým by byly odebrány úlevy na pořízení invalidního vozíku, aby se nespekulovalo. Domnívám se, že by se mělo na všechny pohlížet stejně. Tedy slyší/neslyší a ne neslyší prokazatelněji.
Podle vlády jsou tedy někteří „neslyšíčtější“ než druzí. Pripadá mi to jak za Hitlera, kdy byli někteří nadlidé a druzí „podlidé“.