web se sluchovým postižením

Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

 

Omyly o ohluchlých osobách

Ze strany neinformovaných lidí dochází často k záměně ohluchlých osob s lidmi nedoslýchavými nebo s těmi, kdo se neslyšící již narodili. V důsledku toho vzniká při kontaktu s ohluchlými lidmi mnoho omylů. Zde uvádíme nejčastější z nich.



10 obvyklých omylů
o ohluchlých osobách



Omyl 1.
„Každý, kdo neslyší, používá znakový jazyk.''
Zdaleka ne všichni z těch, kdo neslyší, používají znakový jazyk. Někteří lidé přišli o sluch ve věku, kdy už se naučili mluvit. Označujeme je jako osoby ohluchlé a jejich prvním jazykem, ke kterému měli přístup, je mluvený jazyk. Pokud se rozhodnou učit se znakovat, preferují obvykle znakovanou češtinu (jedná se o český jazyk, který je podporovaný jednotlivými znaky „vypůjčenými" ze znakového jazyka). Znakovaná čeština se od znakového jazyka velmi liší. Znakový jazyk je samostatný, svébytný a plnohodnotný jazyk. Naučit se jej je stejně obtížné jako naučit se jakýkoliv jiný cizí jazyk.

 

Omyl 2.
„Každý, kdo ohluchne, začne nosit sluchadlo."
Když někdo neslyší, sluchadlo mu nepomůže. Může pomoci jen těm osobám, které mají alespoň částečně využitelné zbytky sluchu. I u osob se zachovanými zbytky sluchu je výsledek použití sluchadla různý. Někteří lidé se zbytky sluchu dokáží rozpoznat jednotlivá slova v proudu řeči, nebo alespoň lidský hlas od jiných zdrojů zvuku a jiní nikoliv.

 

Omyl 3.
„Každému, kdo ohluchne, může pomoci kochleární implantát."
Přínos kochleárního implantátu je u každého člověka velmi individuální. Někdo se naučí s kochleárním implantátem i telefonovat a jiným naopak působí potíže i jen určit zdroj zvuku.

 

Omyl 4.
„Na ohluchlého člověka musíme mluvit hodně nahlas a zblízka."
Příliš hlasitá mluva či dokonce křik na ohluchlého člověka se míjí účinkem. Ohluchlému člověku to naopak může působit problémy při snaze odezírat, protože deformuje jinak standardní mluvní pohyby. Když jsme příliš blízko něj, nemůže na naše ústa zaostřit zrak, což mu odezírání znemožňuje.

 

Omyl 5.
„Když někdo ztratí sluch, automaticky se naučí odezírat."
K odezírání musí mít člověk vrozené vlohy, které nemá každý (stejně jako každý slyšící člověk nemá hudební sluch). Teprve na základě vrozených předpokladů, znalosti příslušného mluveného jazyka a v podnětném prostředí si může člověk vypěstovat schopnost odezírání

 

Omyl 6.
„Jestliže se někdo odezírat naučí, odezírá tak, jak to vidíme ve filmu."
Herci, kteří ve filmu hrají ohluchlé osoby, znají scénář, vědí předem, kdo co bude povídat a většinou jsou sami slyšící. Běžný člověk v reálném životě nemůže bez pomoci sluchu úspěšně odezírat za všech podmínek. Každý člověk mluví jinak a od některých lidí odezírat nelze vůbec.

 

Omyl 7.
„Ohluchlý člověk, který dovede odezírat, bude vždy rozumět, když zajistíme vhodné podmínky."
Vhodné vnější podmínky pro odezírání, jako je například dobré osvětlení tváře mluvící osoby, zřetelná výslovnost při mluvení a podobně, jsou pouze částí předpokladů k úspěšnému odezírání. Schopnost úspěšného odezírání také blokuje únava, emoční napětí či obavy z komunikačního neúspěchu. Ve vyšším věku postupně dochází ke změnám, které schopnost odezírat snižují.

 

Omyl 8.
„Ohluchlý člověk, který hned neodpoví, nemá pohotové myšlení."
Slyšící člověk potřebuje pouze jen malou část času na vnímání toho, co slyší a většinu času při poslechu věnuje analýze obsahu slyšeného a už si předem připravuje odpověď. Ohluchlý člověk musí při komunikaci se slyšícím člověkem zvládnout mnoho složitých myšlenkových operací během velmi krátké doby, a tedy musí přemýšlet mnohem intenzívněji než člověk slyšící. Sto procent času věnuje jen na dešifrování toho, co mu druhá osoba asi říká (a za úspěch se považuje, když se mu to nemusí několikrát opakovat). Během dešifrování předchozí promluvy si musí zapamatovat další pohyby úst mluvící osoby a musí mít čas na zpětnou kontrolu, zda vše dešifroval správně. Teprve potom může přemýšlet nad obsahem řečeného, utvořit si vlastní názor a následně začít koncipovat odpověď.

 

Omyl 9.
„Kdyby došlo při vzájemné komunikaci k omylu, hned to poznáme."
Zeptat se ohluchlého člověka, zda nám dobře rozuměl, nestačí. Na otázku, zda rozuměl, odpoví odezírající člověk často kladně, a to i v případech, kdy rozuměl něco jiného a sám neví, že došlo k omylu. Mnohdy je nebezpečí vzájemného nedorozumění právě v tom, že ani jeden z komunikačních partnerů, tj. člověk ohluchlý ani slyšící, nemusejí rozpoznat včas, že k nějakému omylu došlo. Oba jsou mylně přesvědčeni, že si dobře rozumějí a že žádná informace ohluchlému člověku neunikla. Omyly v komunikaci v běžném životě neslyšícího člověka velmi poškozují, protože se takto může dostat i do velmi složitých životních situací.

 

Omyl 10.
„Odezírání je vlastně čtení ze rtů.''
Sluchem rozpoznáme přesně všechny hlásky, ale zrakem můžeme s jistotou rozlišit jen malou část z nich. Určité skupiny souhlásek vypadají při mluvení stejně a některé dokonce není vidět vůbec. Nelze tedy „ze rtů číst“, jako čteme zřetelná písmena. Ohluchlý člověk se při odezírání jen snaží odhadovat, co kdo říká. Proto zvláště při důležitých jednáních nemůžeme spoléhat na pouhé odezírání.
Nejefektivnější způsob, jak zabránit případným omylům, je sdělení ohluchlému člověku napsat. 

© Mgr. Věra Strnadová



 

Vhodnou službou pro ohluchlé osoby při oficiálním jednání je simultánní přepis mluvené řeči, který je jedním z deseti komunikačních systémů pro neslyšící a ohluchlé osoby, uvedených v zákoně č. 155/1998 Sb., ve znění zákona č. 384/2008 Sb.

 



Kontakt: Jaroslav Winter, koordinátor projektu www.prepis.cz.

««« Předchozí text: Typy sluchových vad Následující text: Pomoc s odezíráním »»»

Ladislav Kratochvíl | 17. 8. 2009 Po 13.13 | Sluch | trvalý odkaz | tisk | 1679x



Pridat.eu Sdílet


Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.

 

Hosting poskytuje LTweb

Cestovní systém Egypt PixelEU Referáty Taxi Plzeň Tennis Vtipy Weby na míru Zájezdy Zvesela

 

optimalizace PageRank.cz

Page

 

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

reaguj[1] ave

super napsané! k omylu č. 10 bych ještě připojila tu písemnou ukázku, jak odezírání „vypadá“ (zvětšená a zmenšená písmenka), kterou má věra v jedné své knížce o odezírání – člověk si udělá představu, jak to je složité.

18. 8. 2009 Út 12.33
reaguj[2] PetrD

K omylu č. 3 – každému, kdo ohluchne, může pomoci KI:

Záleží na tom, do jaké míry pacient před ohluchnutím slyšel, t.j. zda se naučil mluvit a rozpoznávat jednotlivé zvuky. Pokud ano, pak se musí naučit přiřazovat zvuky, které teď „slyší“ pomocí KI k těm zvukům, které znal před ohluchnutím a které má uložené v paměti. Toto nějakou dobu trvá ( i 1 – 2 roky používání KI), ale obvykle vede k dobrému výsledku. KI se operuje i dětem, které od narození neslyší v důsledku poruchy vnitřního ucha. Tyto děti se většinou s KI naučí mluvit a rozpoznávat zvuky. KI dostávají také lidé, kteří od narození postupně přestávali slyšet. Zde záleží na tom, kolik se stačili naučit do doby, než přestali slyšet. S dostatečnou houževnatostí ale mohou rovněž dosáhnout s KI dobrých výsledků. Pro dosažení dobrých výsledků s KI je třeba: výdrž (používat KI co nejvíce, i když na začátku poslech není ještě optimální), trpělivost, kontakt s audiologem a pravidelné nastavování KI zejména v prvním roce po operaci, podpora rodiny a přátel, zdravý způsob života (používání KI unavuje). Kdo má zájem o KI, neměl by s operací příliš dlouho váhat. Sluchový nerv, pokud se roky nepoužívá, přestává fungovat a jeho aktivace je pak i s KI obtížná.

19. 8. 2009 St 21.49
reaguj[3] Sissy

Omyl 1.: Znakový jazyk je samostatný, svébytný a plnohodnotný jazyk. Naučit se jej je stejně obtížné jako naučit se jakýkoliv jiný cizí jazyk.

Ne, není to stejně obtížné! Je to naprosto jiné! Znám lidi, co ovládají spoustu cizích jazyků, ti projevili o znakový jazyk zájem, ale vzdali to, když zjistili, jak to s ním vlastně je.

3. 9. 2009 Čt 11.35
reaguj[4] Eva N.

K reakci Sissy Ten, kdo má výborný sluch ( i hudební) a dobře ovládá svá mluvidla, se může naučit spoustu jiných jazyků (myslím tím předevší ty asijské a africké). To neznamená, že má stejně dobře vycvičený zrak pro vnímání pohybů a postavení rukou, pro vnímání mimiky a že své ruce ovládá stejně dobře jako mluvidla. Chce to trpělivost, opravdový zájem a po získání určitého základu také dostatečnou možnost komunikovat s „rodilými mluvčími“.

2. 12. 2009 St 15.08
reaguj[5] krata

[4] Eva N.: Domnívám se,že hudební sluch nemá se skutečným (to, co je slyšet) moc společného. Mnoho hudebních skladatelů (např. i Bedřich Smetana) skládalo hudbu i po té, kdy slyšeli špatně či vůbec. Hudební sluch zůstává i po ohluchnutí (alespoň já si v duchu falešně nezpívám). ;-)

2. 12. 2009 St 16.00
reaguj[6] n

to Krata: hudební sluch nesouvisí se sluchem jako takovým…neslyšící vnímají zvuk jako vibrace, ne jako tóny..a řekla bych, že Eva to myslela tak, že když někdo zvládá intonaci cizích jazyků – slova, neznamená to, že dokáže stejně dobře znakovat..je to uplně o něčem jiném…ale v podstatě o tom samém..když chceš, tak to jde

8. 12. 2009 Út 17.04
reaguj[7] krata

[6] n: To jsem nepochopil, jak vibrace souvisí s hudebním sluchem a jazyky.

8. 12. 2009 Út 22.04
Přidej komentář!


Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
Jak dělá pes?
Odpověd: