Typy sluchových vad

Sluchové vady můžeme dělit z několika hledisek. Podle doby vzniku, z hlediska stupně postižení a podle místa vzniku.

Klasifikace sluchových vad podle doby vzniku

a) vrozené – k vrozeným vadám dochází v důsledku dědičnosti nebo v době zrání plodu a dítě se s takovou vadou narodí. Jde o období prenatální a perinatální. V prenatálním období jsou rizikovými faktory nemoci matky, zejména v 1. trimestru těhotenství (např. zarděnky, spalničky, toxoplasmóza) nebo RTG záření. V perinatálním období se jedná např. o protrahovaný porod, nízká porodní hmotnost, Rh – inkompatibilita, asfyxie nebo poporodní žloutenka.

b) získané – získané vady vznikají až po narození, v postnatálním období, a i zde je z hlediska možností rozvoje mluvené řeči kritická doba vzniku, která rozhoduje o tom, zda je získaná vada prelingvální nebo postlingvální.
Prelingvální sluchovou ztrátou trpí osoby, u kterých vzniklo sluchové postižení perinatálně nebo před zahájením vývoje řeči v prvních měsících a letech života. Postlingvální sluchová ztráta se týká naopak všech osob, u kterých došlo k náhlé nebo postupně vznikající sluchové ztrátě po dokončení vývoje řeči. Za hraniční věk bývá označováno období mezi 4. – 6. rokem věku. Do této skupiny můžeme tedy zahrnout sluchové ztráty jak u seniorů, tak i u dětí a dospělých, u nichž v důsledku nemoci nebo jiných traumat byla narušena schopnost slyšet?(Slowík, 2007).

Klasifikace sluchových vad podle stupně postižení

a) nedoslýchavost – existují dva typy nedoslýchavosti – převodní a percepční. Při převodní nedoslýchavosti jedinec slyší málo, ale je schopen rozeznávat zvuky lidské řeči. Percepční nedoslýchavost se projevuje jako zkreslené vnímání řeči. Sluchové vady lze rozdělit na:
lehká (sluchová ztráta 20 – 40 dB)
střední (40 – 70 dB)
těžká (70 – 90 dB)

b) hluchota – snížená nebo chybějící schopnost vnímat zvuk. úplná (totální) – jde o naprostou ztrátu sluchu praktická – u postiženého se vyskytují jen zbytky sluchu

c) ohluchlost – těžká nebo úplná ztráta sluchu, ke které dochází v průběhu života po dokončení rozvoje řeči. U těchto jedinců zůstává řeč zachována?(Slowík, 2007). Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila v roce 1980 mezinárodní škálu stupňů sluchových poruch.

Klasifikace sluchových vad

Klasifikace sluchových vad podle místa vzniku

Z hlediska fyziologického dělíme vady sluchu podle místa vzniku na tři základní skupiny:

a) převodní vady – dochází zde k poruše v mechanické části sluchové dráhy vnějšího nebo středního ucha. Je narušen převod zvukových vibrací do hlemýždě. Jedinec špatně slyší. Dochází k zeslabení vjemu zvuku nejvýše o 65 dB. Jde o kvantitativní postižení sluchu. Převodní vady nikdy nevedou k úplné hluchotě. Převodní vady lze kompenzovat sluchadly nebo je bývá možné odstranit i operativně. Nejjednodušší převodní vadou je ucpání vnějšího zvukovodu ušním mazem. To může způsobit zhoršení sluchu až o 30– 40 dB. Náprava je poměrně snadná, vždy ji však musí učinit lékař.
Vrozenou převodní vadou mohou být různé deformity vnějšího či středního ucha. Stává se, že není vytvořen boltec nebo vnější zvukovod. Chirurgická korekce se však doporučuje pouze tehdy, když jde o oboustranné případy.
Záněty vnějšího zvukovodu (otitis externa) způsobované bakteriemi, plísněmi, viry a alergického původu jsou doprovázeny jen malou ztrátou sluchu a bývají většinou jen přechodné. Zánět středního ucha (otitis media) je obvykle mikrobiální nebo virová infekce výstelky středoušní dutiny, která se nejčastěji vyskytuje u dětí. Při zánětu vzniká velké množství hnisu, který svým tlakem způsobuje velikou bolest. Přetlak ve středním uchu se řeší propíchnutím bubínku (paracentézou), které obvykle vede k okamžité úlevě. Zánět se v komplikovanějších případech léčí antibiotiky. Při častých zánětech může dojít ke zjizvení bubínku nebo k narušení středoušních kůstek, které se může projevit zhoršením sluchu – převodní vadou. K přerušení řetězu středoušních kůstek může dojít například při úrazu. Často je lze léčit operativně. Používají se také náhrady kůstek z umělé hmoty – středoušní implantáty?(Hrubý, 1998).
Příkladem převodní vady je otoskleróza, která způsobuje znehybnění ploténky třmínku nárůstem kostní tkáně v oblasti oválného okénka. Zhruba u 70 % postižených se projeví poprvé mezi 11. a 30. rokem života, velmi významná je dědičná dispozice. V 90 % případů dochází k otoskleróze v obou uších. Tato převodní vada se často dá operativně odstranit. Pouze výjimečně může otoskleróza zasáhnout i hlemýžď a vyvolat degenerativní změny Cortiho orgánu, kdy již jde o vadu percepční.

b) percepční vady – dochází zde k poškození ve vnitřním uchu nebo ve vyšších etážích sluchové dráhy. Je narušeno vnímání zvuku. Jedinec špatně rozumí. Jde o kvalitativní postižení sluchu. Vady percepční (senzoneurální) bývají většinou mnohem závažnější než vady převodní. V nejhorších případech vedou i k úplným hluchotám.
Příčiny percepčních vad mohou být různé. Řadí se k nim antibiotika, která mohou být ototoxická, jedovatá pro sluchové smyslové buňky. Ototoxická jsou téměř všechna antibiotika tzv. mycinové řady – gentamycin, streptomycin, neomycin, kanamycin, viomycin. Ototoxické mohou být i průmyslové chemické látky, např. soli, rtuti, olova, organická rozpouštědla, arzénové sloučeniny, anilín aj. Zhoubný vliv ototoxických antibiotik na Cortiho orgán je způsoben tím, že jejich hladina v kapalinách hlemýždě klesá pomaleji než jejich hladina v krvi. V okamžiku podání dalších dávek ototoxického antibiotika se koncentrace postupně zvyšuje, až překročí mez, která poškozuje vláskové buňky. Může tak dojít k likvidaci většího počtu vláskových buněk a k velmi těžké vadě sluchu, zřídkakdy k úplné hluchotě.
Percepční vady způsobené ototoxickými látkami jsou nejčastěji získané. Mohou však být i vrozené, jestliže matka v době těhotenství používá ototoxické látky, např. nápoje s chininem (tonic) nebo pokud v době těhotenství užívá drogy. Percepční vadu může získat novorozenec již v průběhu porodu v důsledku přidušení, neboť vnitřní ucho je velice citlivé na dobré zásobení kyslíkem. Dalšími příčinami vrozených percepčních vad mohou být infekce matky v době těhotenství, např. cytomegalovirus, zarděnky, toxoplasmóza aj. nebo nekompatibilita Rh faktoru v krvi matky a dítěte. Po prodělání hnisavého zánětu mozkových blan (meningitida), může dojít k zánětu sluchového nervu, nebo k jeho úplnému přerušení v důsledku jizevnatých srůstů mozkových plen. Stává se, že po meningitidě zarůstá vnitřek hlemýždě kostí, takže dojde k úplné likvidaci blanitého hlemýždě i Cortiho orgánu. K meningitidám dochází někdy i po úrazu hlavy.
Úrazy hlavy jsou zdrojem získaných úplných hluchot vzniklých přetětím sluchového nervu. Přetětí sluchového nervu bývá často nevyhnutelné i při operativním vynětí nádoru sluchového nervu.
V průběhu života jedince dochází k postupnému odumírání vláskových buněk. Ve vysokém věku se vyskytuje stařecká nedoslýchavost (presbyakuzie), která však může postihnout také mladší jedince. Jednou z příčin bývá zvyšování hluku v životním prostředí. K největšímu zhoršení sluchu dochází v okolí kmitočtu 4000 Hz. Hladiny akustického tlaku blížící se 140 dB mohou také způsobit trhliny v bazilární membráně, popř. odtrhnout v některých místech Cortiho orgán?(Hrubý, 1998).

c) smíšené vady – dochází zde ke kombinaci převodní i percepční složky.

««« Předchozí text: Novinky z Helpnetu Následující text: Pomoc s odezíráním »»»

Bc. Veronika Čerteková | 5. 8. 2009 St 23.07 | Sluch | trvalý odkaz | tisk | 11340x

Sdílet