|
|
Text otevírá palčivou otázku osamělosti seniorů s postižením sluchu, jež se často odehrává v rodinném kruhu. Paradoxně, právě zde, kde by měl být člověk obklopen porozuměním a láskou, se může cítit více izolovaný než senior v domově důchodců.
Komunikace, základ veškerých mezilidských vztahů, se pro osoby se sluchovým postižením stává náročnou výzvou. Zatímco zdraví jedinci ji berou jako samozřejmost, pro ně představuje překážku, která je postupně odloučí od okolního světa. Veškerá komunikace se totiž scvrkne na několik otázek typu: „Máš hlad?“, které se senior často naučí i odezírat, a chybí jim možnost spontánních rozhovorů, sdílení pocitů a myšlenek.
Je smutné, že často stačí, když senior porozumí několika praktickým větám, a okolí má pocit, že jeho potřeba komunikace je uspokojena. Přitom touha po hlubším spojení, po sdílení radosti i starostí, je přirozená pro každého z nás. Když je tato potřeba ignorována, vede to k pocitu odmítnutí, osamělosti a dokonce i k depresím.
Osamělost seniorů s postižením sluchu je často neviditelná. Vždyť jsou přece doma, obklopeni rodinou. Jenže skutečná osamělost není o fyzické přítomnosti druhých, ale o absenci smysluplné interakce. A právě tady selháváme nejčastěji. Zaměřujeme se na péči o fyzické potřeby, zapomínajíc přitom na ty duševní.
Abychom mohli skutečně pomoci seniorům s postižením sluchu, musíme
změnit svůj přístup. Musíme být trpěliví, otevření a ochotni hledat
nové způsoby komunikace. Psané zprávy, gesta, obrázky – to vše může
být most k porozumění. Důležité je také aktivně poslouchat, i když je
to zpočátku náročné. Na komunikaci v písemné podobě je vhodná aplikace
eScribeDroid
od sociální firmy Transkript, která
obsahuje strojové rozpoznání řeči a její převod do písemné podoby.
Někdo říká překladač, ale ten slouží k překladu z jazyka do jazyka, a
zároveň i přepis živým přepisovatelem, když je potřeba něco
důležitého sdělit s přesným doslovným přepisem – např. sdělení
lékaře. Není třeba psát, stačí diktovat. Zároveň jde text velmi
pohodlně zvětšit roztažením, což je důležité proto, že si senior/ka
nemusí brát brýle a také přečte sdělení třeba na dva metry.
Druhá aplikace se jmenuje „Okamžitý
přepis“ a je od Google. To je ale pouze strojové rozpoznání a nabízí
čtyři velikosti písma. Obě aplikace mají něco do sebe a jsou zdarma.
Když se komunikace scvrkne na minimum, senioři mohou mít pocit ztráty své identity. Přestávají být vnímáni jako plnohodnotní členové rodiny, ale spíše jako osoby závislé na péči. To je nesmírně bolestivé a může vést k vážným psychickým problémům.
Doma to máme už dlouho tak, že máme na stole tablet (asi tak v roce 2019 nahradil blok a tužku), na kterém se dobře čte, a pokud mi někdo chce něco říct, spustí aplikaci a diktuje. Rovněž mají mí rodinní příslušníci a někteří mí známí aplikaci ve svém mobilu a nečekají, až vytáhnu své zařízení, když mi chtějí něco sdělit.
———————————————
Autor článku: Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech, v roce 2003.
««« Předchozí text: Jak komunikovat při ztrátě sluchu: Praktické tipy a osobní zkušenosti Následující text: Milníky vzniku potřebné sociální služby lidem s postižením sluchu »»»
Ladislav Kratochvíl | 4. 2. 2025 Út 05.41 | Sociální, Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 6004x
|
|
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz