![]() |
Domácí péče je zásadní pro seniory. Ačkoli se všem pečujícím osobám často lidově říká „pečovatelka“, existují mezi nimi důležité rozdíly, zejména v náplni práce a odbornosti. Pečující osoby zahrnují ošetřovatelky a asistentky.
Ošetřovatelka:
Kvalifikace: Zdravotní sestra s odpovídajícím odborným vzděláním a registrací.
Asistentka:
Kvalifikace: Nevyžaduje zdravotnické vzdělání, ale může mít příslušný kurz v oblasti sociálních služeb.
Toto rozdělení pomáhá rozlišit mezi zdravotní a sociální péčí. Společným znakem obou rolí je nutnost komunikace s klientem, což bývá pro seniory s postižením sluchu problematické.
Nedorozumění při odezírání
Pečující často předpokládají, že senioři s postižením sluchu mohou
jednoduše odezírat ze rtů. Tento omyl vede k častým nedorozuměním,
opakování sdělení a zbytečným komplikacím. Také často vzniká dojem,
že je senior věkem nějaký nedůvtipný, aniž by druhou stranu napadlo, že
se senior snaží odezřít slova, protože mu nic jiného nezbývá.
Odezírání není čtení ze rtů (https://www.e-kos.cz/…teni-ze-rtu/), jak si mnozí myslí.
Není to dovednost, kterou se lze naučit stejně jako abecedu.
Vyžaduje přirozený talent a vhodné podmínky, například dobré osvětlení
a jasnou výslovnost.
Někdo umí dobře odezírat v rodinném prostředí, nebo mezi svými
známými, protože má lidi ze svého okolí tzv. „nakoukané“.
Odezírání od neznámých je však pro ně značné úsilí. Více se pak
soustředí na odezření slov a obsah sdělení jim mnohdy uniká. Někdo
(třeba já neodezřu ani od známých lidí) zase neumí odezírat vůbec,
pouze jednovětá sdělení typu „chceš kafe?“
Já sice odezřu lecos, ale odmítám se bavit (hádat slova) víc, než tu
jednu větu. Chci se totiž soustředit na ten obsah.
Další častý omyl spočívá v předpokladu, že člověk s postižením
sluchu ovládá znakový jazyk. 98 % lidí s postižením sluchu
v České republice komunikuje česky (https://blog.idnes.cz/…e.Bg24030896),
nikoli znakovým jazykem. Ten je mateřským jazykem pouze osobám, které
o sluch přišly v raném věku, nebo se bez sluchu narodily.
Senioři ztrácející sluch kvůli věku nezapomenou češtinu
a nezačnou automaticky používat znakový jazyk.
Znakový jazyk totiž nejsou žádná gesta či pantomima, jak se mnoho
slyšících domnívá, ale zcela samostatný a plnohodnotný jazyk, odlišný
od češtiny stejně jako třeba čínština.
Malý příklad: Když někdo ukáže komunikujícímu v národním mluveném
jazyce krouživým pohybem pohlazení břicha, pochopí to jako „bylo to
dobré“, nebo „hlad“ či „bolí mě břicho“ (záleží samozřejmě
na kontextu a na tom, jak se tváří), nikdy to však nepochopí jako „WC“.
Ve znakovém jazyce tento pohyb totiž znamená „záchod“.
Nemůže se tedy stát, že třeba babička, která přichází vlivem věku
o sluch (a neslyší – je tedy neslyšící), se jednoho krásného dne
probudí, zapomene svůj mateřský jazyk (češtinu), přestane mluvit a začne
se svým okolím komunikovat ve zcela cizím (znakovém) jazyce, kterému nikdo
nerozumí.
Technická zdatnost seniorů
Senioři často nemají nebo ani nechtějí
vlastnit chytrá zařízení, jako jsou mobilní telefony nebo tablety,
přestože právě tato zařízení mohou výrazně usnadnit komunikaci díky
aplikacím na převod mluvy do písemné podoby. Osobně používám dvě
aplikace, které umožňují přepis živým přepisovatelem, nebo strojové
rozpoznání řeči (automat).
Živý přepis – maximální přesnost
Živý přepis je vhodný pro důležité situace, například:
Sociální firma Transkript zaměstnává nevidomé rychlopísaře, kteří poskytují doslovný přepis hovoru přes aplikaci eScribeDroid (videonávod), která umožňuje i telefonování s přepisem, nebo automatický přepis. Služba živého přepisu je dostupná v pracovní dny od 9 do 18 hodin. Přepisovatel se může v případě nejasností doptat, což zaručuje maximální přesnost.
Automatický přepis – dostupný nonstop
Pro běžnou každodenní komunikaci je vhodný automatický přepis. Aplikace
jako „Okamžitý přepis“ od Google je zdarma,
snadno dostupná a nevyžaduje registraci.
Jak to funguje v praxi:
Automatické systémy sice nejsou tak přesné jako živý přepis, ale pro běžnou komunikaci jsou zcela dostačující.
Aplikace eScribeDroid přináší řadu výhod. Živý přepis zajišťuje
přesnost a spolehlivost, zatímco automatický přepis poskytuje nepřetržitou
dostupnost. Nicméně, automatický přepis může obsahovat chyby, což může
někdy vést k nedorozuměním. Avšak pro jednoduché a každodenní situace
je automat plně dostatečný a chyby lze snadno rozpoznat a opravit.
Důležité je, že klient s postižením sluchu plně rozumí, co se
říká.
Velkou výhodou obou aplikací také je, že jde zvětšit písmo a lze číst
třeba z jednoho metru, aniž by byly potřeba brýle, nebo předávání
zařízení. Nestane se tak, že se druhá strana něčeho dotkne a
všechno zmizí.
O sluch jsem přišel v roce 2003 a doma to už asi pět let dokonce máme tak, že na stole leží tablet (místo tužky a papíru) a pokud mi chce někdo něco sdělit, spustí přepisovací aplikaci a řekne to. Tablet má velkou výhodu v tom, že při zvětšení písma nejsou dvě slova na řádku. Rodinní příslušníci a mí známí mají zase nainstalovaný „Okamžitý přepis“ ve svých mobilech, a pokud nejde o rozhovor, často za mnou přijdou s již nadiktovaným sdělením.
————————
Ladislav Kratochvíl
zcela ohluchlý ve svých 40 letech,
autor a provozovatel webu zabývajícím se postižením sluchu kochlear.cz.
a nadšený uživatel strojového rozpoznání mluvy
(přednášky „Už vím co říkáte, i když vás
neslyším“).
««« Předchozí text: Televizní vysílání, skryté titulky a tlumočník znakového jazyka Následující text: Jsem ohluchlý hudebník a hudba mi je lhostejná »»»
Ladislav Kratochvíl | 30. 12. 2024 Po 05.40 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 105x
![]() |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz