web se sluchovým postižením

Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

 

Přepis mluvené řeči není kvalitnější když se vynechává

5. 11. 2008 Jsem byl velmi rozčarován nad tvrzením, že není reálný doslovný přepis. Kdybych se na vlastní oči několikrát nepřesvědčil, že reálný je, tento článek by nevznikl.

Každý člověk používá jiná slova, má svou osobitou mluvu a tím, že to přepisovatel/ka předělá podle sebe, je vše jakoby to říkal jeden člověk. Navíc když někdo řekne například: „Nemyslím si, že je to pravda.“ A napíše se: „To je lež.“ (ušetřeno 18 zmáčknutí kláves – interpunkce není třeba) vyzní to zcela jinak.



Když přepisovatelka zapisovala ihned kdo co říkal, stihala zapisovat tutéž osobu na přednášce Doc. Luďka Müllera, který přednášel v ČUN v Dlouhé v březnu 2008 dobře. Nemyslím si, že ta osoba začala najednou během půl roku mluvit nějak jinak (zejména snad 2× rychleji). Na této přednášce byli přítomní i jiní, jejichž mluvu tenkrát stihala psát. Na přednášce o přepisu 5. 11. 2008 však nebyly od obou psány nejméně tři čtvrtiny toho, co řekli. Možná si řeknete jak jsem to poznal, když neslyším. Nebylo to vůbec těžké, jelikož když jeden mluví, otevírá ústa a je to vidět. Na plátně kam se přepis promítal toho však moc vidět nebylo. Možná to bylo i tím, že místo „proslovu“ mluvili jaksi impulzivně a přepisovatelka si nemohla vybrat co vlastně psát (ale nemluvili jeden přes druhého).

Nebo třeba já. Něco jsem řádně po vyzvání říkal a při druhé větě mrknul na plátno. Přepisovatelka tam teprve psala snad druhé slovo z té první věty. Zarazil jsem se tedy, začal jí opakovat tu první a samozřejmě zapomněl polovinu toho co jsem chtěl říct. Kdyby psala ihned a vše, nestane se to. A rozumět mi bylo myslím dobře, seděl jsem vedle ní.



K argumentům z přednášky přidám své argumenty:



Není možné dosáhnout doslovnosti vždy na sto procent. Není to závada, není nutné, aby to bylo slovo od slova, protože v mluveném projevu, se vyskytuje hodně mluvených slov, přeřeknutí, odboček, které se při správném přepisu odstraní a ten přepis je kvalitnější, než to mluvené slovo.

Není kvalitnější, nejde o žádné literární dílo, ale o zprostředkování toho co kdo říká neslyšícím. Přepisovatelka 5. 11. čekala až něco mluvčí řekne a z minuty proslovu napsala dvě věty. V jednom případě dokonce jen: „To byl omyl.“ Přepisy, kdy z toho má být bezchybné dílo jsou nanic. Chci psát co kdo říká (i omyly), to je vlastní smysl přepisování

A psát stíhal i kolega, který mi jednou přepisoval na notebooku na setkání asi deseti lidí (setkání realizátorů www.pc.poradna.net). Proč by to tedy nemohla stihat přepisovatelka, která umí psát daleko rychleji?



Tam, kde je přesnost žádoucí, jako při právním jednání u soudu apod., tam je vhodné dohodnout se předem na doslovném zápisu, musí však být přizpůsobena rychlost mluvy všech přítomných, aby se to stihlo přesně zapsat.

Když to jde u soudu, jde to přeci i jinde.



Na univerzitě v Brně se přepisuje několik let a mají zakázáno psát slovo od slova. Z hlediska toho studenta je lepší, když z toho pořídí zápis, výklad té přednášky, podle kterého se jim lépe studuje.

Tímto se vlastně dostáváme k podstatě. Přepis mluvené řeči v reálném čase by měl být přepis toho, co se říká, zkrátka pouze zprostředkování.

Pokud je potřeba přepsat přednášku, podle které se pak má student učit, jistě je to něco zcela jiného. Asi by nebylo příliš dobré psát do přednášky určené k výuce i to, když učitel napomene žáka.

Osobně si však myslím, že přednášku v písemné podobě by měl student dostat již předem (nebo by mohla být ke stažení na internetu) a „při hodině“ by mu mělo být přepisováno doslova – i ta napomenutí (nebo když se studenti při přednášce na něco ptají) – a zejména ostatní věci, které by v písemném podkladu nebyly.



Záleží na kvalitě té přepisovatelky, aby zapsala vše podstatné, ale může vynechat zbytečná slova.

Žádná slova nejsou zbytečná. Rozhodovat o tom že někdo řekl něco zbytečného není zprostředkování mluvené řeči.

Jak by se asi tvářil šéf, kdyby diktoval sekretářce dopis a ona vyndávala „zbytečná“ slova?



Ani mistryně republiky v psaní by nevydržela zapisovat bezchybně a doslovně delší dobu. To nelze.

Že může zapisovat i nemistryně jsem se několikrát přesvědčil.

Také jsem navrhoval, že by se měly přepisovatelky střídat po nějaké době (samozřejmě záleží na tom, zda vůbec je někdo na vystřídání).

Co se týče překlepů, myslím, že nikomu nevadí, když se nějaký občas vyskytne. Z kontextu každý pochopí oč jde. Alespoň za sebe si troufám tvrdit, že kdyby bylo napsáno například: „Mluvíte moc rychle a nrstačím psát, „ že bych to pochopil.



Když se vyskytují v projevu cizí slova, složitá souvětí, výrazy, nad kterými je třeba přemýšlet, ztěžuje to přepis.

A proto by přepisovatelka neměla nad ničím přemýšlet, ale pouze psát co slyší. Měla by být jakýsi „mikrofon“ a její ruce s počítačem jakýsi „reproduktor“.

Přeci když bude přepisovat odborný seminář neslyšícímu programátorovi, tak nebude vymýšlet, jak to zapsat slovy která zná a rozumí jim, ale napíše přesně co slyší a vynechávat jen v případě, že není možné kvůli rychlosti psát.



Když hovoří najednou více osob, skáčou si do řeči, nemůže přepisovatelka zachytit, kdo právě hovoří.

Je nežádoucí, aby hovořilo více osob. Proto se musí o slovo hlásit. Samozřejmě, lidé často mluví bez přihlášení a skáčou do řeči. Není však podle mě nic jednoduššího, než takové ignorovat.



Možná skutečně nejde o to, aby se psalo zcela doslovně, ale o to, aby se psalo hned a nepřemýšlelo se nad tím, co z toho vyleze.



Smysl má i kritika, pokud je založena na znalosti věci a ještě lépe, když je provázena nějakým návrhem řešení nebo konkrétní nabídkou pomoci. Ničemu nepomohou maximalistické požadavky, které jsou odtrženy od reality, kritika vycházející z neznalosti faktů, naopak to by mohlo našemu společnému úsilí i uškodit.

Tohle jsem vložil zcela úmyslně, protože psaní doslova co se slyší bude jistě označeno jako maximalistické a nereálné. Možná však budu obojí. Maximalistický i neznalý…

A abych tedy přišel i s nějakým tím návrhem, tak dám k dobru hned dva.

První návrh:

Měla by být sepsána pravidla přepisu a měla by být rozdělena do tří částí.

  1. pravidla pro pořadatele přepisu (co a jak zajistit)
  2. pravidla pro přepisovatelku co a jak psát – např. jiný mluvčí, tak alespoň pomlčku jako u skrytých titulků)
  3. pravidla pro ty co mluví (přihlásit se a mluvit až po vyzvání, mluvit aby rozuměla především přepisovatelka)

Přičemž pravidla pro ty co mluví by se před začátkem přepisu zobrazila, aby si je přečetli před jeho zahájením.



Druhý návrh:

Přepisovatelka by neměla být v pozici nějakého stroje, co jen píše, ale měla by mít nad přepisem i jakousi vládu. Není přeci problém, zkopírovat si před přepisem do schránky text a když se začnou lidi hádat a překřikovat, zmáčknout jen klávesovou zkratku Ctrl+V (desetina vteřiny) a objeví se například:

Není možné přepisovat, přepis zastaven.

««« Předchozí text: Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (zákon č. 384/2008 Sb.) Následující text: Škola pro děti se speciálními vzdělávacími potřebam »»»

Ladislav Kratochvíl | 9. 11. 2008 Ne 23.52 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 11619x



Pridat.eu Sdílet


Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.

 

Hosting poskytuje LTweb

Cestovní systém E-shopy Egypt PixelEU Redakční systém Referáty Taxi Plzeň Vtipy Zájezdy Zvesela

 

optimalizace PageRank.cz

Page

 

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

reaguj[1] Jaroslav Winter

V článku reaguje Kráťa většinou na argumenty, které jsem přednesl během své přednášky 5. listopadu pro členy Klubu ohluchlých ČUN. Proto mi dovolte, abych nyní já zareagoval na jeho tvrzení. Z reakcí ostatních přítomných jsem nabyl dojmu, že většina mé argumenty vzala za své. Je mi proto líto, že jsem je zřejmě nevyložil dostatečně srozumitelně, aby je pochopil i Kráťa. Nevadí mi, má-li někdo na věc jiný názor než já, v tomto případě však jde v řadě tvrzení Kráti skutečně o nepochopení.

Než se vyjádřím alespoň k nejdůležitějším bodům, začnu tím, s čím naopak v Kráťově článku souhlasím. V prvé řadě je to závěrečný návrh, aby přepisovatelka měla pro situace, kdy se lidé hádají a překřikují, připravenu klávesovou zkratku pro nápis například Není možné přepisovat, přepis zastaven. To je skutečně výborný nápad, ten v nějaké podobě určitě využijeme a možná jej rozšíříme i o další připravená oznámení.

Rovněž souhlasím s návrhem, aby byla sepsána pravidla přepisu, rozdělená do tří částí – pro pořadatele, přepisovatelku a mluvčí. Tím spíše, že na těchto pravidlech již pracujeme, a dokonce ve stejném členění.

Bohužel s dalšími tvrzeními a návrhy Kráti už souhlasit nemohu. Domnívám se, že jeho argumentace vychází z omylu, který se v článku opakuje několikrát a znám jej i z našich diskusí na toto téma, jež jsme nejednou spolu vedli přes internet. Jde o tvrzení, že se Kráťa údajně na vlastní oči několikrát přesvědčil o tom, že doslovný přepis je možný.

Snad se neurazí, ale ode mne jako silně nedoslýchavého to doufám přijme – na vlastní oči neznamená totéž co na vlastní uši! Jestliže například Kráťa tvrdil, že na konferenci INSPO přepisovatelky stíhaly doslovný přepis, není to pravda. Mohu to potvrdit nejen já, který jsem bedlivě sledoval, jak stíhaly či nestíhaly mluvený projev věrně přepisovat, ale potvrdila to i sama paní Finglová, jedna ze dvou tehdejších přepisovatelek. A pokud nám Kráťa nevěří, pak mu doporučuji, aby si na některé z příštích schůzek Klubu ohluchlých celé jednání nahrál na magnetofon, nechal záznam doslovně přepsat a pak jej může porovnat s těmi pasážemi přepisu, u nichž si bude jist, že jsou doslovným přepisem. Jiné řešení, jak mu vyvrátit jeho tvrdošíjně zastávaný omyl, nevidím.

Dále má Kráťa utkvělou představu, že se snažíme bránit přepisovatelkám v tom, aby přepisovaly doslovně, a nutíme je „vynechávat zbytečná slova“, která podle něho neexistují. K tomu je třeba říci následující: naším cílem je dosáhnout co nejkvalitnějšího přepisu mluvené řeči, ale současně je třeba přiznat, že v běžných podmínkách je to velmi obtížné. Brání tomu řada faktorů, z nichž ty nejdůležitější jsem vyjmenoval ve své přednášce a každý si je může přečíst zde v této prezentaci – viz http://prepis.cun.cz/…rednaska.pdf.

Je třeba si také uvědomit, že jsme teprve na začátku projektu, sbíráme praktické poznatky a hodláme využít i zkušeností ze zahraničí, kde je přepis běžně poskytovanou službou, a to i zkušeností týkající se „doslovnosti“ přepisu. Určitě netvrdíme, že kvalita přepisu, jak jsme jí byli svědky 5.11., je optimální. Je mi líto, že kritika padá zrovna na hlavu paní Finglové, která řadu přepisů pro ČUN v minulosti dělala zadarmo, z dobrého srdce. Jsem si vědom jejích slabin, ale současně musím přiznat, že jsme ji dosud neseznámili se všemi zásadami, které by měla při přepisu respektovat. Jednak z nedostatku času, jednak proto, že na formulování metodiky přepisu jsme teprve začali pracovat. A také jsme při přepisu 5.11. nedokázali omezit či vyloučit některé negativní faktory, jmenované ve zmíněné přednášce, které mají nepříznivý vliv na kvalitu přepisu. Navíc se přednáška a následující diskuse protáhly na půldruhé hodiny a to již skutečně není v lidských silách, aby přepisovatelka udržela koncentraci a rychlost přepisu jako na začátku.

Při té příležitosti mohu jen všechny, kdo volají po doslovném přepisu, vyzvat k tomu, aby se pokusili najít a poslat nám kontakt na přepisovatelky či přepisovatele (nejen v Praze), kteří budou schopni co nejkvalitnějšího přepisu …

10. 11. 2008 Po 08.29
reaguj[2] Jaroslav Winter

Při té příležitosti mohu jen všechny, kdo volají po doslovném přepisu, vyzvat k tomu, aby se pokusili najít a poslat nám kontakt na přepisovatelky či přepisovatele (nejen v Praze), kteří budou schopni co nejkvalitnějšího přepisu a současně i budou ochotni přistoupit na finanční podmínky dané projektem (500 Kč za hodinu přepisu – což je mimochodem zhruba dvojnásobek oficiální sazby tlumočníků znakového jazyka, tedy relativně vysoká částka). Pro představu, jaké jsou požadavky špičkových přepisovatelů, ocituji z odpovědi Jaroslava Zaviačiče, trenéra českých reprezentantů v rychlopsaní a ředitele Internetové školy ZAV, na e-mail Mgr. Strnadové, která spolu s Ing. Novákem s ním na jaře letošního roku konzultovala možnosti spolupráce na připravovaném projektu: „Protože pro tento účel není vyhovující technika přímého rozlišování řeči („psaní hlasem“) vzhledem k její (podle našich testů) asi jen 70% přesnosti převodu a protože existuje jen velmi malé množství lidí schopných reportérsky/redakčně a hlavně vysokou rychlostí mluvené slovo zpracovávat, vyšplhaly se české hodinové sazby čistého času převodu mluveného slova na textový soubor asi na 1500 Kč.“

Pozornému čtenáři jistě neunikne formulace „reportérsky/redakčně“, která naznačuje, že ani tito špičkoví písaři nevytvářejí doslovný přepis.

Rád bych proto na závěr ještě jednou shrnul – pokud přepis na akcích konaných v rámci projektu Simultánní přepis mluvené řeči není stoprocentně doslovný, není to proto, že bychom k tomu přepisovatelky vedli. Důvodem je skutečnost, že to v běžných podmínkách není prakticky možné. Naším společným cílem by mělo být snažit se zajistit co nejlepší podmínky pro přepis a vyloučit či aspoň omezit ty, které mají na jeho kvalitu nepříznivý vliv.

10. 11. 2008 Po 08.35
reaguj[3] Krata

Já bych k tomu napsal ještě tohle. Když jsem něco říkal na přednášce Doc. Luďka Müllera a zapisovalo se hned bez čekání, byl zápis zcela jiný, než 5. 11. Vím jaká slova používám a jaký mám slovník. bylo to tedy spíše na vlastní vědomí. Samozřejmě – nemohu posoudit co a jak řekl někdo jiný. Nicméně když někdo minutu mluví a je z toho jen několik slov, dovoluji si tvrdit, že nepotřebuji uši ani magnetofon k porovnání. A už vůbec nemám 3 000 na to, aby mi někdo přepsal dvouhodinovou diskuzi z magnetofonu jen pro to, abychom to mohli porovnat. K těm pravidlům. Mělo by tam být zahrnuto, že kdo je vyzván k řeči, představí se a přepisovatelka napíše jeho jméno. Když totiž lidi mluví za zády dalších, kteří si to čtou a ani na ně nevidí, nepoznají, když začne mluvit někdo jiný a hlavně neví kdo jiný. Otočí se, až když se udělá třeba prázdný řádek.

naším cílem je dosáhnout co nejkvalitnějšího přepisu mluvené řeči.

Kvalita nespočívá v bezchybném přepisu vybroušeným jazykem, ale v tom, že je toho napsáno co nejvíce. nejedná se o tlumočení z jazyka do jazyka, ale o zprostředkování toho, co je slyšet.

10. 11. 2008 Po 09.35
reaguj[4] atig

Musím napsat své vyjádření. Prosím, když nemáte osobní zkušenosti, tak se nevyjadřuje a nepište tak chybný omyl.

Když to jde u soudu, jde to přeci i jinde. Já za své zkušenosti můžu jen říct to, že u soudu Vám nenapíšou ani čtvrtinu z toho, co se tam povídá. Tak že z dvouhodinové tam debaty, Vám napíšou tak asi půlhodinu. Za další, písařky u soudu píšou tak, že moje dcera by to napsala daleko rychleji než ony a to mají plno překlepů v každém druhém slově. Kdyby psala písařka půlhodiny v kuse pak bych to brala, že čím déle píše, tak tím je pomalejší psaní a více překlepů. Písařka u soudu nepíše stále, ale jen to, co jí řekne soudce, aby zapsala. Tak že tam sedí třeba 5minut i více, aniž by zmáčkla klávesu.Při mém jednání, mi psala jen to, co jí soudce řekl. Tak že tu se nejedná už vůbec o nějaký přepis.

Vyjádření k tomu, že by se měl přepisovat omyl si myslím, že je to správné, jelikož pak člověk může posoudit k jakému omylu vůbec došlo.

Vyjádření ke konferenci INSPO Jsem totálně už hluchá a žádné sluchadlo mi už nepomůže jen odezírání. Na INSPO bylo přepisováno dosti málo. Jak jsem odezírala, tak hodně toho co tam bylo řečeno nebylo přepsáno. V některých věcech zápisu mě to nedalo vůbec souvislost a to je právě ta chyba,s když nebude doslovný přepis, tak to bude hodně velký problém.

10. 11. 2008 Po 10.03
reaguj[5] Jaroslav Winter

V sobotu 15.11. od 14 hodin bude přednáška Neslyšící mezi Papuánci, přepisovat bude tentokrát paní Simona Sedmihorská. Je to vicemistryně ČR v psaní na stroji v rychlosti a přesnosti, přepisovala nám v pátek při natáčení TKN a byla perfektní. Pracuje pro ČT už 14 let od samotných začátků, kdy ČT začala dělat titulky, přepisuje taky některé pořady, které jsou vysílány naživo, takže má skutečně bohaté zkušenosti. Přijďte se podívat, jednak přednáška by to měla být velice zajímavá, jednak budete moci porovnat, jak je závislá kvalita přepisu také na schopnostech přepisovatelky. A na schůzce 19.11. vyzkoušíme dalšího přepisovatele, pana Seidla, který rovněž pracuje pro ČT.

10. 11. 2008 Po 12.37
reaguj[6] Anička

Co se týče přepisu mluveného slova, mám s tím určité zkušenosti, neboť jsem během studia na SŠ a VŠ chodila 4 roky do mistrovského kurzu psaní na stroji, mj. společně se světovou rekordmankou a mnohonásobnou mistryní světa Helenou Matouškovou. Přepis mluveného slova byla jedna z věcí, které jsme trénovali každou hodinu.

Hodina začínala na rozcvičku právě psaním podle diktátu – kantorka nám předčítala úvodník z Rudého práva. Četla jen jednou, bez opakování, ale dělala pauzy, měli jsme zapisovat. Já jsem psala rychlostí cca 350 úhozů za minutu a absolutně jsem to nestíhala a ještě v tom bylo hafo chyb. Podle slov kantorky na zapisování mluveného slova má-li to být co k čemu je nutné psát min. rychlostí 600 úhozů za minutu (tj. 10 normo řádků po 60 úhozech). To je rychlost, kterou opravdu moc lidí nepíše. Světový rekord je sice přes 850 úhozů za minutu (přesně z hlavy nevím), ale Helena se nijak netají tím, že má na PC SW, který za ní dokončuje slova – ona napíše jen pár písmen ze slova a SW ho za ni dokončí. Kolik písařek takový SW má? Obávám se, že jen ti, co jezdí po MS a ti ho mají vychytaný pro svoje potřeby, mně by k ničemu nebyl, protože bych se nejdřív musela nabiflovat tisíce zkratek a zautomatizovat si jejich psaní. A stejně tak by nebyl k ničemu ani jiné písařce, která na něj není zvyklá.

Proto věřím těm, kteří říkají, že doslovný přepis mluveného slova není možný. Lidí, kteří by ho zvládli, je pravděpodobně na celém světě jen velmi málo a silně pochybuji, že by světová rekordmanka (a navíc absolventka VŠE) šla přepisovat za 500 Kč/hod.

Co se týče zapisování u soudu, tak nám říkali, že na to stačí umět psát „jen“ rychlostí přes 300 úhozů za minutu. Už z toho je zjevné, že se nepočítá s tím, že by písařka u soudu zapisovala vše, když na to stačí poloviční rychlost oproti rychlosti potřebné k zapsání mluveného slova.

10. 11. 2008 Po 23.13
reaguj[7] Jirka G.

Souhlasím s názorem a vyjádřením, že je nemožný doslovný přepis. Je to mnohokrát vyzkoušeno a rychlost úhozů na klávesy je závislá na samotné zapisovatelce (li). Stále je zde ale mnohem větší prostor pro pochopení mluvených vět, nežli odezírat, nebo si seřadit mluvenou větu ze znakovky. Odezírat lze tak na 40 % a zbytek si dát v hlavě dohromady, aby to dalo nějaký smysl a k tomu ještě po 2Oti min. ztrácíte soustředění a utíká Vám smysl vět (často vznikne nesmysl). Proto v přepisu je viditelný přínos pro ohluchlé ovládající Č.J. i když je přepsáno jen 80–90% mluveného, ale PODSTATNÉHO.

11. 11. 2008 Út 06.56
reaguj[8] Jahoda

Dobrý den, jsem slyšící, a jako přepisovatelka cítím potřebu se k tomuto článku také vyjádřit. Psaní všemi deseti jsem se naučila psát na střední škole. Od té doby (cca 5let) se mi rychlost psaní vyšplhala na 400 úhozů za minutu, což je pro představu kritérium rychlosti pro složení mistrovské státní zkoušky z psaní na stroji. Úcházm se o pracovní příležitost online přepisu mluveného slova. Přestože jsem věřila, že má praxe s přepisem a znalost hmatové techniky bude dostačující, realitou je naprosté zklamání. Psaní mluveného slova je bohužel diametrálně odlišné od klasického přepisu textu. Souhlasím s tím, že pro přepis mluveného slova musí člověk disponovat rychlostí min. 500 úhozů za minutu (čemu neodpovídá ani nejvyšší dosažená úroveň státních zkoušek v psaní na stroji všemi deseti). Jedná se o odlišnou disciplínu, jelikož psaní mluveného slova je mnohem specifičtější a náročnější. Přepisovatel musí být schopen mluvené slovo zachytit, a pamatovat si jej dopředu a zároveň musí být schopen myslet na ta slova, která píše. To vyžaduje nejen vysokou rychlost psaní, ale i soustředěnost myslet na dva úkoly zároveň a to umí málokdo. Na trhu kromě nedostatku kurzů psaní na stroji chybí i jakákoliv možnost pro samouky co se týče přepisu mluveného slova. Tato specifikovaná disciplína se prakticky nedá naučit jen tak. Prosím proto o jakoukoliv radu nebo tip, kde se to dá naučit, pokud máte někdo s touto výukou zkušenosti. Součástí mého pohovoru na již zmíněnou pozici byl i diktát ne příliš složitého textu. Pokud by byl text přepisovaný, zvládla bych jej dozajista zapsat stejně rychle (možná rychleji) než by jej kdokoli četl, bohužel byl text diktovaný, a já, i přez relativně slušnou rychlost psaní hmatovou technikou, nenapsala ani jednu větu celou. Člověk musí být schopen zachycovat kontext vět, zachovat jejich smysl, a přitom mít vysokou schopnost sebereflexe. A do toho má být schopen zpětně opravovat chyby. Představte si, že musíte zachycovat odezírání dvou lidí, kteří mluví současně. Přesně takto zápasí přepisovatelé…musí současně zachytit mluvu, a zároveň si v duchu opakovat co je třeba napsat. Doufám, že mi rozumíte. Je to opravdu náročné. Jsem určitě toho názoru, že by měly mít přepisovatelky etický kodex přepisu. Naprosto souhlasím s účelem této práce a důležitosti přepisu skutečného mluveného slova. Aby byl přepis autentický s monologem nebo konverzací. Chtěla jsem tímto také upozornit na to, že výše uvedený článek je pouze názorem jedné strany. Rozumím tomuto názoru, ale opravdu je přepis mluveného slova tak náročný, že jej nezvládne jen tak někdo, a odvážím se tvrdit, že lidí, kteří jsou přepisu mluveného slova schopní je opravdu velice, velice málo. Velice ráda bych zlepšila svůj přepis natolik, abych byla schopná mluvené slovo zachytit, ale přestože mám dobrý předpoklad, bude to pro mě běh na dlouhou trat´. Mějte prosím tedy se službami přepisovatelů trpělivost. Jsme přeci jen obyčejní lidé. Prosím také o jakékoliv rady, kde se mohu naučit přepisu mluveného slova. Dostala jsem časový horizont, naučit se přepisovat mluvený text, necelé dva týdny. Myslíte, že je reálné se za tak krátkou dobu naučit schopnosti pslouchat mluvený text a přepisovat jej? Pochybuji…tak mi prosím držte palce

15. 12. 2013 Ne 18.51
Přidej komentář!


Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
kolik je 1 + 1?
Odpověd: