Obnovování bariér v komunikaci s klienty

Prostě už pouze neslyšíme natolik (nebo vůbec), abychom věděli, co říká druhá strana. Nadále mluvíme, čteme a píšeme česky. Pokud si zvolíme komunikaci v češtině, nechceme psát heslovitě, ale plnohodnotnou komunikaci. Leckdo umí dobře odezírat. Avšak odezírání není spolehlivé, je velmi náročné a také závislé na podmínkách (osvětlení, vzdálenost, artikulace a další). Kdyby bylo odezírání „čtení ze rtů“, jak se mu dříve říkalo, stačilo by se naučit 25 písmen (jako v první třídě základní školy) a už by se jen četlo. Jenže některá písmena jsou však neviditelná zcela (h, ch, k, g), jiná napůl (s, c, d, t, z) další se zase snadno spletou jedno s druhým (b, p, m, ď, ť, ň) a z věty: „Strč prst skrz krk,“ se pak odezře třeba: „Trn, srst, trs, strk,“ což dává úplný nesmysl a z kontextu se domýšlí, co to asi mohlo být.

U odezírání je totiž kontext nejdůležitější, takže když mi například řekne pracovnice za přepážkou na poště: „Tady to podepište,“ odezřu, co říká (kdyby to nebylo v kontextu u přepážky, neodezřu to) a seniorka, co si jde pro důchod také. Na delší povídání to tedy u mě (o sluch jsem přišel náhle a zcela v 2003 – ve 40 let věku), ani u babičky, co přišla věkem o sluch, není. Nechceme „hádat“, co říká druhá strana, když jdeme jednat o nějakém produktu. Často totiž záleží na každém slově, zejména u bank, operátorů, či poskytovatelů jiných měsíčně placených služeb (elektrika, plyn, atd.) a chceme plnohodnotnou informaci. Pro nás, kteří komunikujeme česky, je nejvhodnější simultánní přepis mluvené řeči. Prostě pouze neslyšíme a potřebujeme sdělení v jiné formě, nejlépe písemné. Když jsem si na internetu přečetl článek, že Vodafone opět zavádí na svých pobočkách přepis (který zrušili), měl jsem velkou radost a byl rozhodnut, vrátit se k Vodafone od operátora, ke kterému jsem přešel, když u Vodafone přepis zrušili a na pobočce jsem nevěděl, co mi říkají. Navštívil jsem tedy pobočku s přepisem, ale jsem z toho velmi zklamaný a zatím se tedy nevrátím, protože domluvit se na pobočce je pro mě prioritní. A domluvit se, bude myslím preferované i dalšími zákazníky, kteří komunikují česky a mluví.

Bylo to totiž téměř stejné, jako přede dvěma lety (2015) v České spořitelně a psal jsem o tom v článku „Jak Česká spořitelna obnovila bariéru v komunikaci“.

Když jsem na pobočce Vodafone požádal o přepis, pracovnice velmi ochotně přinesla tablet a pokoušela se přepis spustit. Tablet však zamrzal s hláškou, že nemá kompatibilní browser (pravděpodobně má prodejce tabletů nějaké 5 let staré modely a na nich staré prohlížeče), takže po snad dvaceti pokusech, zkusila spustit přepis na svém mobilním telefonu. Ten se tedy konečně spustil, ale rozhraní poskytovatele po nás chtělo, abychom napsali zprávu. Pravděpodobně proto, že poskytovatel služby přepisu, nepovažuje osoby, které mluví za neslyšící (ačkoli neslyší), ale považuje za neslyšící pouze ty, kteří neslyší a nemluví a „přepis“ je pro něj „psaní“ klientem. Na moji námitku, že nechci psát na mobilu, aby to operátorka „přeložila“ a napsala česky pracovnici o 2 cm výše, ale že normálně mluvím a potřebuji jen napsat, co mi pracovnice říká, nám operátorka poskytovatele napsala, že máme špatně nastavený mikrofon (tohle píší často, když chce někdo mluvit). Jak se dá v Androidu nastavovat mikrofon (když nic takového nejde), nám však nesdělila. Podle mě to byla pouze výmluva. Pracovnice Vodafone to tedy nakonec vyřešila tak (to už jsem byl v prodejně asi 50 minut a pustil dva zákazníky před sebe), že z jednoho mobilu telefonovala operátorce a na druhém mi bylo psáno, co říká. Nebyla mi však psána slova, která pracovnice Vodafone vyslovila, ale jakýsi stručný obsah sdělení (ze dvaceti vyslovených slov sestručněle pěti slovy).

Tohle pro mě není. A pro dalších 95 % osob s postižením sluchu také ne. Chceme vědět doslova, co se řeklo, a obsah sdělení si vyvodíme sami. V České republice je totiž zhruba 0,5 milionu osob s postižením sluchu a z toho dejme tomu 480 000 mluví (komunikuje česky). Věřím tomu, že zjednodušené psaní upřednostňují neslyšící, kterým je čeština cizím jazykem (a kteří jediní jsou pro poskytovatele služby neslyšící), jako bych upředňostňoval třeba já, zjednodušené psaní anglicky. Avšak když je čeština mým mateřským jazykem, vybral jsem si ji ke komunikaci na pobočce, tak jí přeci rozumím a není třeba, psát mi zjednodušeně, protože mě to doslova uráží. Přijde mi to, že manažeři Vodafone (ale i České spořitelny), kteří zrušili přepis a schválili tento „čtvrtpřepis“, ani neviděli předvedení, nebo že snad uvěřili tomu, že všichni, kdo neslyší, potřebují sdělení zjednodušit a své napsat. Osobně by se mi nejvíce líbilo, kdyby si mohl klient vybrat, jestli tlumočení/zjednodušený přepis/nemluveni a vlastní psaní na tabletu/mobilu, nebo mluvení a psaní doslova. Doslova píší přepisovatelé z řad mistrů světa, kteří přepisují pro Centrum zprostředkování simultánního přepisu, nebo pro předchozího poskytovatele přepisu na pobočkách.

««« Předchozí text: Program 6. ročníku festivalu Týden komunikace osob se sluchovým postižením Následující text: Nevím, co říkáte, už vás neslyším »»»

Ladislav Kratochvíl | 7. 8. 2017 Po 13.35 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 887x

Sdílet