Pomocník pro osoby s postižením sluchu, který vibrací upozorní na náhlé zvýšení hlasitosti zvuku v okolí.
Pokud zatroubí auto za zády slyšící osobě, registruje to a patřičně se zachová (ohlédne se, nebo rovnou uhne, případně obojí). Pokud však auto zatroubí za zády osoby, která neslyší, je zcela (a nechtěně) ignorováno.
Ignorovány jsou rovněž všechny další „varovné“ zvuky v okolí, nebo zvuky potřebné „informační“ (zvoní domovní zvonek).
Upozornění na takovéto náhlé zvuky, je práce pro vibraclip, který při náhlém zvýšení hladiny zvuku v okolí, 3× zavibruje a neslyšící na tento podnět adekvátně zareaguje. Vibraclip je krabička 60×60×15 milimetrů, s dobíjením přes mikroUSB (jako mobilní telefon), s klipem, která se připne na oblečení (nejlépe tam, kde se oblečení dotýká těla – triko, košile, šála, čepice, atd.)
Co je zbytečné
Na běžné změny zvuků, nebo nárůst o pár dB vibraclip nezareaguje.
Například projíždějící automobil na ulici. Zvuk se postupně zesiluje,
ale není to důvod k zavibrování (to by se uvibroval). Zareaguje pouze na
náhlé zvýšení hladiny o třeba 30–80 dB (nastavitelná citlivost). Pokud
auto zatroubí, je tam skokový nárůst dB. Skokový nárůst během vteřiny
je i hodně rychle jedoucí a burácející motorka. Přirovnání k laťce
při skoku do výšky. Vibraclip nereaguje až když je laťka ve výšce třeba
180 cm (80 dB), ale pokaždé, když se skokově zvedne o 25 cm (ze 40 dB na
65 dB, ze 70 dB na 95 dB, atd.) Nereaguje ani v případě, že se laťka
zvedá po dvou centimetrech (zvuk naroste o pár dB).
Proč ne i další informace
Kompletní informace nejsou potřeba. Jde o upozornění, „že se něco
děje“. Představte si, že by se zobrazovalo nějaké kompletní info, jako
o kolik se zvedl zvuk, jak dlouhé trvání atd. a že by se osoba
s postižením sluchu na ulici zastavila, začala studovat údaje a teprve
potom usoudila, že by mohlo jít o troubení auta/sanitu/hasiče a rozhlédla
se. Kdysi jsem přesně na toto, vymyslel Vibrační náramek, ale je to blbost, právě kvůli tomu
zbytečnému studování, co se děje a také nákladnému vývoji a výrobě.
Pokud někdo neslyší, první, co udělá je to, že se rozhlédne a
v případě troubícího auta uhne, bez koukání na to, o kolik se zvedla
hladina zvuku. Případně doma, když je očekáván kurýr/návštěva, není
důvod vědět údaje o kolik se zvedl zvuk, ale je důvod, podívat se, jestli
už někdo nezvoní. K tomu stačí to zavibrování.
Rovněž jsou zbytečné různé druhy vibrací na různé zvuky. To by bylo úplně jiné programové vybavení (jiný princip – rozpoznávání a analýza zvuku), mnohonásobně větší náklady na vývoj, testování a výrobu. Nepotřebujeme, aby to rozeznalo 200 druhů houkání sanit, ale to, že „něco asi houká“, rozhlédneme se a tu sanitku vidíme, ať jsme v ČR, či třeba ve Finsku (jiné houkání).
Kdybych se vyznal v elektronice, měl kde a čím kutit, tak snad vyrobím prototyp.
««« Předchozí text: Severská filmová zima 2017 Následující text: Pozvání na setkání »»»
Ladislav Kratochvíl | 7. 2. 2017 Út 10.32 | Sluch, Různé | trvalý odkaz | tisk | 1125x
Sdílet |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz