![]() |
Dříve se odezírání říkalo „čtení ze rtů“ a mnoho lidí tomu tak
říká dodnes. Případně odezírání dokonce za čtení považují. Kdyby to
bylo čtení, stačilo by se přeci naučit písmena (jako ve škole), jen by se
četlo a šlo by přečíst jakékoli sdělení. Odezírání je však spíše
hádání a domyšlení se.
Kdyby bylo odezírání čtení, jak byste přečetli třeba: „s°n° mrst s°čz °c°,“ když většina hlásek není vůbec vidět a další se podobají jiným? A co třeba: „uuuuu?“ To nejde vyluštit vůbec. První bylo: „strč prst skrz krk“ a druhé: „kluk kul u úlů kůl“ – u druhého totiž našpulíte pusu na „u“ a řeknete to tak celé – zkuste si před zrcadlem. Možná by se dalo říct, že jsou to jakési rovnice o několika neznámých, které je potřeba během rozhovoru bleskově řešit. „Strč prst skrz krk“ by vypadalo nějak takto
Cílem tohoto článku není nijak snižovat důležitost odezírání
(naopak – sám bych se potřeboval zdokonalit), nebo dělat jakýsi
„odborný výklad“, ale pouze a jen poukázání na to, že odezírání
není „čtení“.
Pokud chcete o odezírání vědět něco víc, přečtěte si knihu Mgr. Věry
Strnadové (které tímto děkuji za připomínky k článku) „Hádej co
říkám“, nebo požádejte o konzultaci Mgr. Evženii Benešovou.
««« Předchozí text: Jak (ne)pletou ostatní se slovem neslyšet Následující text: Jsem ohluchlý hudebník a hudba mi je lhostejná »»»
Ladislav Kratochvíl | 31. 3. 2015 Út 09.14 | Komunikace, Sluch | trvalý odkaz | tisk | 1291x
![]() |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz