Jak (ne)pletou ostatní se slovem neslyšet

Jelikož nikdy a nikde na konferenci/semináři/atd. není čas na „plamenné diskuze“, otevírám toto téma takto. Podle mě je strašně zmatečné (ale možná to je záměrně) prezentovat lidi jako neslyšící a Neslyší s tím, že jde o dvě rozdílné skupiny lidí s postižením sluchu. Nikdy a nikdo neumí vyslovit „n“ a „N“, aby to šlo poznat.

Mnohem lepší by bylo, uvádět Neslyší jako třeba „Deaf culture“ – zčásti počeštěně „DEAF kultura“ a nebrat lidem, kteří neslyší sloveso „neslyšet“. Je to totiž úplně stejné, jako říkat cizinci a Cizinci s tím, že cizinci by byli všichni cizinci v ČR a Cizinci by byli pouze třeba Vietnamci. Také neexistují nevidomí (ti co nevidí později) a Nevidomí (ti, co nevidí od narozeni), nebo vozíčkáři a Vozíčkáři. Rovněž to je podobné tomu, jak si firma Apple přivlastnila a patentovala zaoblené rohy, načež se soudila s jinými výrobci, kteří měli na svých přístrojích také zaoblené rohy. A úplně se bojím, že v USA půjde patentovat snad i červená barva. Nechceme přeci ostatní plést (nebo jo?)

Jak je neslyšící a Neslyší zmatečné?

Malé „n“ a velké „N“ se nedá z řeči poznat. Nelze to vyslovit, aby se to poznalo a nikdo neví jestli se mluví o neslyšících (těch, kteří neslyší), nebo o Neslyšících (Deaf – skupina prelingválně neslyšících). Z toho pak vznikají zmatky. Například APPN (Agentura pro neslyšící – dnes Tichý svět) vyjednala tablety do nemocnic a lidé si mysleli, že to je pro všechny občany ČR, kteří neslyší. APPN však celou dobu myslela pouze Neslyší (Deaf), nikoli všechny neslyší (ty, kdo neslyší – třeba senioři). Nebo „Tichá linka“. Protože z řeči nejde poznat, jestli se jedná pouze o neslyší znakující, nebo o všechny, kdo neslyší a protože ani titulky (případně přepisovatelé/ky) v TV nerozlišují n/N, nikdo nevěděl, o kom vlastně mluví a lidé posílali příspěvky s přesvědčením, že to je pro všechny, kdo neslyší (např. dědeček v nemocnici). Příkladů je mnoho.

Z průzkumu Doc. Ing. Jaroslava Hrubého

V roce 1998 byl v časopise Speciální pedagogika (č. 2) publikován článek Doc. Ing. Jaroslava Hrubého s názvem Kolik je u nás sluchově postižených? Článek shrnoval výsledky rozsáhlé dotazníkové akce na českých školách pro sluchově postižené (v rámci projektu finančně podporovaného MŠMT ČR).

Z výsledků této akce mimo jiné vyplývá:

• V České republice je zhruba 0,5 milionu sluchově postižených. Z nich naprosto rozhodující část tvoří starší lidé, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku.
• V České republice je zhruba 15 000 sluchově postižených, kteří se s vadou sluchu narodili, nebo jejichž vada vznikla v dětství. To je asi 1,5 promile populace.
• V České republice je asi 3 900 osob s praktickou hluchotou (tj. se ztrátami sluchu většími než 70 dB) a asi 3 700 osob s úplnou hluchotou (tj. se ztrátami sluchu většími než 90 dB), která trvá od narození nebo vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky.
• Prakticky a úplně hluchých osob, jejichž vada sluchu trvá od narození nebo vznikla před započetím nebo v průběhu školní docházky, je v České republice asi 7 600, tj. asi 0,76 promile populace. Celkový počet prakticky a úplně hluchých však bude mnohem větší, protože zcela ohluchnout je možné i ve vyšším věku.
• V České republice je asi 7 300 uživatelů znakové řeči. (Poznámka – dnes se používá termín „znakový jazyk“ a uživatelů bude tak 10 000)

http://www.gong.cz/neco-o-me

Mé rozdělování

Jsou pouze ti, kdo slyší, nedoslýchaví a neslyší. Neslyšící jsou pro mě všichni ti, kdo neslyší bez jakýchkoli pomůcek natolik, aby rozuměli řeči.

neslyšící – Deaf kultura
Nedoslýchaví a neslyšící, jenž se hlásí k znakovému jazyku jako ke svému primárnímu a vyznávají kulturu této jazykové a kulturní menšiny (viz dále).

neslyšící – ohluchlí
Komunikují česky, kulturu vyznávají stejnou, jako před ztrátou sluchu.

Obě skupiny neslyšících osob jsou tedy neslyšící (protože neslyší) a dělí se na Deaf a ohluchlé. Tím nejde udělat ono zmatení (jelikož nejde vyslovit n/N). Když tedy někdo uvádí „n/Neslyšící“, jsou to všichni, kdo neslyší a případným dalším doplněním (Deaf, ohluchlí) doplní o koho jde.

No a z celého srdce přeji Deaf, aby byli státem uznáni za kulturní a jazykovou menšinu a aby mohli pro tuto menšinu čerpat například dotace (a věci pro menšiny) z EU, což nebudou moci, pokud půjde o toto zmatení, jelikož v případě n/Neslyšící budou vždy argumenty, že senior/ka co přijde o sluch nezačne najednou komunikovat v jiném jazyce, vyznávat jinou kulturu než dosud, či žít v nějaké komunitě.

Je mi jasné, že tímto „píchám do vosího hnízda“, ale tohle (přivlastnění si slova neslyšet) mě doslova vytáčí už 11 let (tak dlouho neslyším).

««« Předchozí text: Cena Rafael a 300 000 korun za projekt VozejkMap Následující text: Odezírání není čtení že rtů »»»

Ladislav Kratochvíl | 30. 3. 2015 Po 09.30 | Sluch | trvalý odkaz | tisk | 1560x

Sdílet