Stáhni si film a k němu titulky

Když občas žehrám na malé množství titulků u pořadů v televizi (skryté titulky teletext 888), je mi mnohdy poskytnuta dobře míněná rada, že na internetu je ke stažení spousta filmů s titulky. Jenže s titulky, které jsou pouze tzv. překladové se často nedá film s vypnutým zvukem sledovat, protože to je hádání, kdo mluví a proč se něco stalo.

Nebudu se zabývat morální stránkou stahování, ale rozdílem, mezi titulky překladovými (ty co se stahují) a titulky určenými ke sledování bez zvuku, což jsou právě skryté titulky. A je jedno, jestli osobou s postižením sluchu, nebo osobou, která slyší a v noci třeba vypne zvuk, aby nerušila okolí.

Skryté titulky
Obsahují jednak popisy zvuků, které nejsou vidět a pro děj jsou důležité (bouchání na dveře), druhak bývají barevně odlišeny hlasy postav a divák ví, co kdo řekl.

Otevřené (překladové) titulky
Překladové titulky zachycují pouze dialogy. Neobsahují popisy zvuků. Pokud je vidět zdroj zvuku v obraze, dá se to pochopit i z kontextu. Důležité je ale oznamování zvuků, jejichž zdroj není v obraze vidět a přitom mají přímý vliv na probíhající děj. Například je za zavřenými dveřmi z chodby slyšet odemykání dveří a kroky, pak cvaknutí kliky u zamčené ložnice, bouchání na dveře, děj se odehrává pouze zvukově. Ještě horší ale je, když divák sleduje rozhovor několika osob a neví, co kdo z nich řekl. Slyšící člověk to se zapnutým zvukem pozná podle barvy hlasu. Bez zvuku je to matoucí. Navíc často chybí uvozovací symbol začátku promluvy jiné postavy (pomlčka před promluvou) a to už je na sledování bez zvuku úplný masochismus. Během hovoru skupiny lidí je záběr často na jinou postavu, než která mluví či na nějakou věc, o které se hovoří, anebo kamera jen tak švenkuje po okolí.

Nezasvěcený člověk si řekne něco o velkých nárocích a přijde mu téměř nepochopitelné, že to může být na závadu. Tento názor však mají ti, co slyší a poznají sluchem kdo mluví, případně, že něco bouchne, kroky v pozadí atd. Co se týče titulků, které jsou pouze překlad a nejsou vyrobené pro sledování s vypnutým zvukem, to je podobné, jako se dříve dělaly ty rychlodabingy, kdy celý film mluvil jeden hlas všechny postavy. Překladové titulky nemají barevně odlišené hlasy, tak jako má jinou barvu hlasu každý člověk. A pouze jednobarevné titulky celý film působí stejně, jako film dabovaný jedním hlasem. Když jeden slyší, nepřijde mu to a řekne si: „To je ale blbost.“ Zkuste si však vypnout zvuk a podívat se na film pouze s překladovými titulky. Měl by to být film, který jste ještě neviděli a nic o něm nevíte. Schválně, jestli vydržíte celý film. To už musí být opravdu film, po kterém toužím, abych se na něj podíval s „rychlodabingem“ (rychlotitulky). To si raději počkám, až bude ten film v televizi s pořádnými titulky pro sledování bez zvuku. Ostatně za nějakých 11 let (V roce 2003 někam odešel můj sluch. Kde se courá nevím – snad se mu nic nestalo.) jsem s překladovými titulky shlédl snad jen 3 filmy a to většinou nadvakrát a více. Ono totiž celý film „luštit“ a dedukovat, kdo vlastně mluví, případně proč se třeba postava najednou z ničeho nic zhroutila na zem (někdo po ní vystřelil – v záběru kamery to nebylo) úplně přebije sledování děje. Ze stejného důvodu nesleduji ani filmy na DVD – titulky nejsou pro sledování bez zvuku. To si raději čtu knihu.

A jeden obrázek pokud nemáte možnost vyzkoušet sledování filmů bez zvuku.

Překladové titulky. Vše jednou barvou. Jakákoli postava mohla říct jakoukoli část textu. Celé to začíná: „Můžeme začít.“





A skryté. Ví se, že policisté sledující výslech přes sklo mají oba žlutou barvu hlasu (za celý film promluví jen párkrát). Vyšetřovatel má barvu hlasu zelenou, vyšetřovaný tyrkysovou a zvuky se standardně popisují bílou.



Ano, policisté za sklem se bavili o tom, co dělali večer (o fotbale) a Vyšetřovatel se ptal vyšetřovaného pouze na Pascala.

Skryté titulky nejsou jen titulky pro osoby s postižením sluchu (i když to samozřejmě hlavně), ale jsou to titulky ke sledování s vypnutým zvukem a na stavu sluchu vůbec nezáleží.

Až budou stejně jako v zahraničí na všech veřejných místech, kde hraje televize (hotely, hospody, čekárny, nemocnice, redakce, letiště etc.) pustěné skryté titulky, tak je v podstatě uvidí všichni, kdo se na tom místě budou nacházet a mít zájem o pořad. Tím u nás vejdou více ve známost.

Za konzultaci článku děkuji Mgr. Věře Strnadové (předsedkyně komise pro skryté titulky).

««« Předchozí text: Symboly pro televizní programy Následující text: Exkurze do IBC Ostrava (Integrované bezpečnostní centrum) »»»

Ladislav Kratochvíl | 15. 7. 2016 Pá 09.39 | Titulky | trvalý odkaz | tisk | 2024x

Sdílet