![]() |
Když občas žehrám na malé množství titulků u pořadů v televizi (skryté titulky teletext 888), je mi mnohdy poskytnuta dobře míněná rada, že na internetu je ke stažení spousta filmů s titulky. Jenže s titulky, které jsou pouze tzv. překladové se často nedá film s vypnutým zvukem sledovat, protože to je hádání, kdo mluví a proč se něco stalo.
Nebudu se zabývat morální stránkou stahování, ale rozdílem, mezi
titulky překladovými (ty co se stahují) a titulky určenými ke sledování
bez zvuku, což jsou právě skryté titulky. A je jedno, jestli osobou
s postižením sluchu, nebo osobou, která slyší a v noci třeba vypne zvuk,
aby nerušila okolí.
Skryté titulky
Obsahují jednak popisy zvuků, které nejsou vidět a pro děj jsou důležité
(bouchání na dveře), druhak bývají barevně odlišeny hlasy postav a divák
ví, co kdo řekl.
Otevřené (překladové) titulky
Překladové titulky zachycují pouze dialogy. Neobsahují popisy zvuků. Pokud
je vidět zdroj zvuku v obraze, dá se to pochopit i z kontextu. Důležité
je ale oznamování zvuků, jejichž zdroj není v obraze vidět a přitom
mají přímý vliv na probíhající děj. Například je za zavřenými
dveřmi z chodby slyšet odemykání dveří a kroky, pak cvaknutí kliky
u zamčené ložnice, bouchání na dveře, děj se odehrává pouze zvukově.
Ještě horší ale je, když divák sleduje rozhovor několika osob a neví, co
kdo z nich řekl. Slyšící člověk to se zapnutým zvukem pozná podle barvy
hlasu. Bez zvuku je to matoucí. Navíc často chybí uvozovací symbol
začátku promluvy jiné postavy (pomlčka před promluvou) a to už je na
sledování bez zvuku úplný masochismus. Během hovoru skupiny lidí je
záběr často na jinou postavu, než která mluví či na nějakou věc,
o které se hovoří, anebo kamera jen tak švenkuje po okolí.
Nezasvěcený člověk si řekne něco o velkých nárocích a přijde mu
téměř nepochopitelné, že to může být na závadu. Tento názor však
mají ti, co slyší a poznají sluchem kdo mluví, případně, že něco
bouchne, kroky v pozadí atd. Co se týče titulků, které jsou pouze překlad
a nejsou vyrobené pro sledování s vypnutým zvukem, to je podobné, jako se
dříve dělaly ty rychlodabingy, kdy celý film mluvil jeden hlas všechny
postavy. Překladové titulky nemají barevně odlišené hlasy, tak jako má
jinou barvu hlasu každý člověk. A pouze jednobarevné titulky celý film
působí stejně, jako film dabovaný jedním hlasem. Když jeden slyší,
nepřijde mu to a řekne si: „To je ale blbost.“ Zkuste si však vypnout
zvuk a podívat se na film pouze s překladovými titulky. Měl by to být
film, který jste ještě neviděli a nic o něm nevíte. Schválně, jestli
vydržíte celý film. To už musí být opravdu film, po kterém toužím,
abych se na něj podíval s „rychlodabingem“ (rychlotitulky). To si raději
počkám, až bude ten film v televizi s pořádnými titulky pro sledování
bez zvuku. Ostatně za nějakých 11 let (V roce 2003 někam odešel můj
sluch. Kde se courá nevím – snad se mu nic nestalo.) jsem s překladovými
titulky shlédl snad jen 3 filmy a to většinou nadvakrát a více. Ono totiž
celý film „luštit“ a dedukovat, kdo vlastně mluví, případně proč se
třeba postava najednou z ničeho nic zhroutila na zem (někdo po ní
vystřelil – v záběru kamery to nebylo) úplně přebije sledování
děje. Ze stejného důvodu nesleduji ani filmy na DVD – titulky nejsou pro
sledování bez zvuku. To si raději čtu knihu.
A jeden obrázek pokud nemáte možnost vyzkoušet sledování filmů bez
zvuku.
Překladové titulky. Vše jednou barvou. Jakákoli postava mohla říct
jakoukoli část textu. Celé to začíná: „Můžeme začít.“
A skryté. Ví se, že policisté sledující výslech přes sklo mají oba
žlutou barvu hlasu (za celý film promluví jen párkrát). Vyšetřovatel má
barvu hlasu zelenou, vyšetřovaný tyrkysovou a zvuky se standardně popisují
bílou.
Ano, policisté za sklem se bavili o tom, co dělali večer (o fotbale) a
Vyšetřovatel se ptal vyšetřovaného pouze na Pascala.
Skryté titulky nejsou jen titulky pro osoby s postižením sluchu
(i když to samozřejmě hlavně), ale jsou to titulky ke sledování
s vypnutým zvukem a na stavu sluchu vůbec nezáleží.
Až budou stejně jako v zahraničí na všech veřejných místech, kde hraje
televize (hotely, hospody, čekárny, nemocnice, redakce, letiště etc.)
pustěné skryté titulky, tak je v podstatě uvidí všichni, kdo se na tom
místě budou nacházet a mít zájem o pořad. Tím u nás vejdou více ve
známost.
Za konzultaci článku děkuji Mgr. Věře Strnadové (předsedkyně komise
pro skryté titulky).
««« Předchozí text: Symboly pro televizní programy Následující text: Exkurze do IBC Ostrava (Integrované bezpečnostní centrum) »»»
Ladislav Kratochvíl | 15. 7. 2016 Pá 09.39 | Titulky | trvalý odkaz | tisk | 2024x
![]() |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz