![]() |
Vždy mám hrůzu z doručování balíku, kromě doručení Českou poštou. To mi totiž hodí doručovatelka papír do schránky, že si mám balík vyzvednout na poště. Ale doručovací služby, zejména z různých e-shopů, to je u mě pomalu na infarkt.
Často nelze při objednání zboží zvolit přepravce, musí se uvést tel.
číslo a bývá to potom tak, že přepravce, nebo až přímo řidič
zatelefonují, že už jedou.
Telefon mi je však platný jako hadovi noha, když neslyším a tím pádem
nemohu telefonovat. Dělám to tak, že v poznámce k objednávce napíšu
něco ve smyslu, že se potřebuji domluvit přes e-mail, kdy mám koukat
z okna, či tak něco, jelikož se na mě nikdo nedozvoní a je škoda, když
kvůli tomu, „že jsem nebyl k zastižení“ řidič odjede, ačkoli jsem
byl doma. Přičemž ale nejsem schopen, koukat z okna dva dny v kuse
(jednou mi napsali doručíme to ve středu, nebo ve čtvrtek). Následně toto
sdělení odešlu i na potvrzení o objednávce, podporu atd. Výsledek bývá
odpověď, že „jasně, žádný problém“. Jenže je to tak, že problém
je (což si slyšící podpora etc. neuvědomí) a na balík jen napíší
„příjemce neslyší“.
Tohle se mi několikrát stalo, například řidič poslal SMS (že u mě bude
za pět minut – před tím nikdo nic), a já byl zrovna v čekárně
u lékaře 1,5 km daleko od domova. Je jistě mrhání časem a pohonnými
hmotami, když ke mě jede někdo zbytečně natřikrát. To se totiž povedlo
při doručení vibračního budíku. Dvakrát mě řidič „nezastihl“ a
nakonec to dopadlo tak, že mi budík převzala obsluha v restauraci, kam
občas chodím (jak to řidič zjistil netuším) a měl jsem ho o týden
později, než kdyby šel Českou poštou, či přepravce komunikoval a
domluvili jsme se.
Přitom kdyby byl v e-shopu na přepravce uveden kontakt (písemný – nikoli
pouze telefon), bylo by vše v pohodě a domluvil bych se přímo
s přepravcem a ne s odesilatelem.
Perfektní to však bylo s dopravou komody. To mě totiž přepravce (FOFR) kontaktoval a po mém následném
sdělení, že můj takový telefon je psaní na Skype se se mnou jejich
operátorka přes Skype spojila, načež jsme komunikovali v reálném čase,
úplně stejně, jako bychom, telefonovali (jen se psalo a ona telefonovala
s řidičem). Doručení pak proběhlo „jako na drátkách“. Dokonce jsme
si i napsali, co má kdo k obědu, když jsem čekal s tabletem před
domem.
A celá myšlenka tohoto článku je, neuvádéní pouze telefonního čísla
zákazníka (ve formulářích povinná položka), ale i kontakty a písemné
možnosti komunikace s přepravcem při objednávce v e-shopu.
A využít FOFR by mohli osoby s postižením sluchu, které nemohou
telefonovat takto:
Zvolit v obchodě osobní vyzvednutí, oni pošlou nějaké číslo, spojit se
s FOFR, předat to číslo, FOFR by to vyzvedli a doručili.
Na webu mají i kalkulátor, co by to stálo
http://www.fofrcz.cz/…tani_cen.php
««« Předchozí text: Titulky z pohledu uživatele Následující text: Není možné rozklikávat každý pořad v televizních programech »»»
Ladislav Kratochvíl | 15. 7. 2014 Út 10.25 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 3528x
![]() |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz
Tento problém řeším často. Jak jsem se dozvěděla z ČOI, problém by vyřešilo lepší přebírání evropské spotřebitelské legislativy. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU o právech spotřebitelů, článek 6 odst. 1 písm. c), je v případě smluv uzavřených na dálku povinen prodávající poskytnout spotřebiteli, mimo jiné, zeměpisnou adresu, na níž je usazen, telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují.
Naši poslanci ovšem při přebírání této části směrnice do nového občanského zákoníku dali podnikatelům za povinnost uvádět pouze svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, čímž, mimo jiné, způsobili (nám) problém. Takže nyní je na poslancích, aby naši legislativu odpovídajícím způsobem přizpůsobili té evropské…