Videa na internetu bývají opatřena titulky. Buď připojenými v textovém souboru, nebo vloženými napevno v obraze. Mnoho jich však má formát, jenž se obtížně čte a luštění slov je tak náročné, že úplně „přepere“ soustředění se na obsah.
Titulky jsou u videí k dispozici buď proto, že jsou v cizím jazyce a je potřeba opatřit je psaným překladem, nebo jsou v češtině a mají za úkol zpřístupnit obsah osobám, které neslyší, popřípadě mají pomoci cizincům, kteří se učí česky (porovnáním mluvené a psané formy češtiny). Využijí je však i lidé, kteří z nějakého důvodu potřebují ztlumit či vypnout zvuk, aby nerušili ostatní lidi v místnosti. Paleta uživatelů je tedy dosti široká, proto by se titulkům na internetu měla věnovat zasloužená pozornost.
Následující text není žádný manuál, ale jsou to mé postřehy a připomínky k jakémukoli titulkování za 11 let mého neslyšení (psáno v roce 2014), protože nemohu sledovat nic jiného, než to, co je českými titulky opatřeno. Zejména k titulkům, jež jsou do videa vloženy napevno.
Aby se mohl divák soustředit na obsah a ne na čtení, měly by titulky
jaksi „samy skočit do oka“, čili mít co největší čitelnost a třeba
i dobu zobrazení, či největší počet znaků na řádku (to bude souviset
zejména s onou dobou zobrazení).
Není třeba vymýšlet vymyšlené a ověřené mnoha lety (v rámci
čitelnosti). Je prima vzít si příklady z médií.
Je všeobecně známo, že na papíru v knize se lépe čte písmo patkové,
kdežto na monitorech (televizích – zkrátka v elektronické podobě) tomu
je přesně naopak. Video na monitoru s titulky v patkovém písmu se prostě
nedá. Rovněž písma neobvyklá (i když bezpatková např. i Comic Sans
MS). Také písma široká (Verdana) nejsou vhodná, protože je řádek
dlouhý, nebo se na něj ani nevejde počet znaků (ideálně nejvíc tak do
45 – záleží na době zobrazení). Nejvíce mi vyhovuje font Arial. Nikoli
však Arial Black.
Příkladem budiž všechny nápisy v televizích – nikdo nepoužívá
patkové písmo.
Pro větší čitelnost se často volí tučný řez písma. Avšak tučné
písmo slouží k obsahovému zvýraznění, nikoli k zvýraznění „aby to
bylo lépe vidět“. Knihy /časopisy/ a další také nejsou celé tučně a
celý text tučně by se nedal číst. Osobně nečtu ani celé odstavce tučně
(samozřejmě perexy v časopisech ano). Představte si, číst 15 minut knihu
vysázenou pouze tučně. Vydrželi byste to? S patnáctiminutovým videem to
je úplně stejné a film 90 minut je vyloženě utrpení. Nebo dokonce
i tučná kurziva.
Kurziva se používá k citacím, avšak to ve videích moc nebývá. Píšu to
proto, že často někdo použije tučnou kurzivu. Tučný text má obsah
zdůraznit a kurziva jaksi odlehčit, či odlišit od ostatního. Tučnou
kurzivu tedy nazývám pornokurziva a dělat/číst by se měla až po
22 hodině (tohle pořád prosazuji a musel jsem to propašovat i sem).
Tak trochu s tím souvisí i PSANÍ VELKÝMI PÍSMENY. Na všelijaké
jednoslovné (nebo i tak tříslovné) nápisy to je celkem vžité. Ale už na
titulek článku, či dokonce celý odstavec/video, zcela nevhodné.
Tím jsem se dostal k bezpatkovému písmu s normálním řezem (Arial normal).
Podle mě dost záleží na barvě a když nejsou titulky vůči okolí kontrastní, musí se „luštit“. Okolím je myšlena světlá (mnohdy i téměř bílá), či tmavá barva pozadí. Bílé titulky jsou sice na tmavém vidět perfektně, nicméně na světlém, či dokonce bílém (kuchařská zástěra) špatně, nebo vůbec. Někdo zvolí šedou barvu, ale to není ideální. Šedá je sice na bílé vidět, ale není kontrastní, takže je obtížné čtení. K zlepšení čitenosti velmi pomůže obtah písma. U světlých titulků černě. Avšak super je, když mají titulky barvu, která se v pozadí příliš nevyskytuje. Osvědčená je žlutá. Když pak mají ještě černý obtah, je jejich čtení pohodlné a nevyžaduje to soustředěnost na jejich čtení. Takto byly titulkovány filmy v původním znění, kdy jsem jako dejme tomu desetiletý stíhal v kině číst titulky a sledovat děj filmu.
Blíží se tomu možnosti nastavení titulků přehrávačů videí v počítačích
Ještě lepší je, když mají titulky vlastní pozadí. To jsou čitelné dokonale.
Když se vloží titulky „natvrdo“ do videa, nejvíc se mi líbí právě ony žluté s černým obtahem. Samozřejmě úplně nejvíc, když mají i své (černé) pozadí. Ale je mi jasné, že záleží na editoru titulků, co vlastně vůbec umožňuje. U internetových videí většinou neumožňuje nic (nastavení), jen snad Youtube nastavení velikosti písma. U videa na internetu totiž nelze zvolit přehrávač a je to právě přehrávačem, protože se používají tzv. externí titulky, kdy jde v podstatě o textový soubor, v němž jsou jen titulky a časy. U videí na internetu tedy většinou nelze zvolit písmo/barvy.
Určitě by stálo za úvahu vložit titulky k videím kde nejde nastavit písmo „natvrdo“ v dobře čitelném písmu, velikosti a barvě.
Žádný kontrast
Malé, tučné a nečitelné
Bez obtahu světlé na světlém
Exotické tučné písmo
Přímo odstrašující příklad. Titulky jsou nekontrastní a ještě ke všemu 4 řádky o dvou slovech. 3 a víc řádků se mi špatně čte. Normálně mi do oka skočí celý řádek jaksi naráz. Když však jsou nad řádkem a pod řádkem písmena (třířádkové titulky), musím je „číst“ a i když jsou tři řádky zobrazeny déle, než dva, konečný efekt je vlastně pracnější čtení. Příklad s vymyšlenými čísly kvůli lepšímu počítání. Scéna trvá 10 vteřin a jsou potřeba 3 řádky titulků. Při dvouřádkovém plus jednořádkovém mi jejich „skočení do oka“ zabere 3 vteřiny a 7 vteřin se mohu soustředit na obraz. Přečtení třířádkového mi zabere vteřin 6 a na obraz zbudou pouze 4 vteřiny.
Pokud jsou titulky vloženy do videa napevno, nejde s nimi udělat žádné nastavení. A i když jsou bezva kontrastní, jsou zase třeba tučně.
Na Youtube jde nastavit velikost, barva pozadí, ale zase většina lidí vůbec nebude vědět, že to jde, nebo to nebude umět, obzvláště méně zdatní s počítačem. Jestli na Youtube vložit titulky napevno (a je to i pracnější) je dilema. Nehledě na to, že někdo by uvítal třeba menší.
Standardně jsou titulky na Youtube docela nečitelné.
Stačí však vlézt do nastavení titulků a čitelné si je udělat
Nikdy nepoužívejte „jedoucí titulky“. Při nich je zrak upřen do místa, kde slova vyjíždějí a vůbec nelze sledovat děj. A když se uživatel podívá na obraz, text mu ujede a musí hledat, kde přestal „lovit text“. A pokud je mluva rychlá, často ani konec čtení nenajde, protože zmizí. Také nečteme po jednotlivých slovech, jak se objevují, ale vcelku třeba 4 slova a to se u jedoucích nedá.
Jednou se mi někdo samochválil, jak udělal titulky (byly tučně, malým
písmem a napevno vložené) jen pro to, aby bylo jeho video „dokonalé“.
Tenkrát jsem mu shrnul myšlenku celého článku v jednom odstavci:
„Abych se mohl na video podívat, potrebuji u něj titulky, protože
neslyším. Avšak titulky, které je pracné číst jsou možná horší, než
žádné, jelikož jsem jen naštvaný, jak jsem věnoval čas tomu, abych si
"přečetl video“. Titulky by měly být na čtení co nejméně náročné,
aby se dal sledovat obraz, jinak je lepší, přečíst si knihu. Je škoda,
když už někdo vyrobí titulky pro ty, kteří neslyší a tyto titulky jsou
kvůli několika věcem v podstatě nepoužitelné."
Pokud byste se chtěli titulkováním zabývat nějak pravidelně a titulkovat videa, kde je víc, než monolog (seriály, filmy, internetová TV, atd.), nebude pravděpodobně tento můj pohled zcela dostatečný, protože v jednom článku nelze vystihnout veškerou problematiku titulkování. K tomu bude lepší manuál pro titulkáře a konzultace s Mgr. Věrou Strnadovou, předsedkyni komise pro skryté titulky, jenž vám ráda poradí co a jak dělat/nedělat.
««« Předchozí text: Kývne, že rozumí, ale co bylo řečeno, neví Následující text: Neslyším a proto nemohu telefonovat s přepravcem »»»
Ladislav Kratochvíl | 14. 7. 2014 Po 09.48 | Titulky | trvalý odkaz | tisk | 84880x
Sdílet |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz