Ztráta sluchu

Příčin, které vedou ke snížení sluchových vjemů může být mnoho. Může to být přirozený proces stárnutí sluchového orgánu, časté záněty středouší, lékařský zákrok, onemocnění sluchového orgánu, tak příčiny vnější jako např. hluk, toxiny, léky, vibrace při práci, úraz aj. Porucha se může tak stát reverzibilní, stabilní nebo může přejít do vady. Mezi příčiny, které zpravidla nevedou ke ztrátě sluchu hned, ale postupně patří vliv věku a hluk. V případě postupné ztráty sluchu věkem Lejska (2003) hovoří o presbyakuzii (stařecké nedoslýchavosti), která se projevuje postupným odumíráním sluchových buněk a člověk tak slyší postupně hůře.

luk se projevuje buď jako dlouhodobá hluková zátěž nebo jako třesky zvuku třeba při dopravních úrazech. Při těchto úrazech může být silný intenzivní zvuk silnější než ochranné síly soudržnosti sluchového orgánu, nastane traumatická destrukce některých buněk vnitřního ucha. V místě této destrukce vzniká v blanitém hlemýždi nefunkční jizva.

Při dlouhodobé hlukové zátěži jsou buňky ve vnitřní části ucha léta trvale přetěžovány a jejich mechanismy restituce a obnovy sil jsou vyčerpány. Pak se rychleji poškozují. Intenzita zvuku nad 85 dB po dobu několika hodin denně v průběhu let vede vždy u každého člověka k vyčerpání ochranných metabolických rezerv buněk a k ohrožení sluchu (Lejska, 2003).

Pokud hovoříme o hluku, tak za hluk lze v podstatě považovat každý zvuk, který působí rušivě (Vanžura, 1976 ). Hluk jak se v posledních letech zdá, je zřejmě problémem současnosti. Zatímco se na jedné straně zdokonaluje design a výkonnost sluchadel, na druhé straně se zvyšuje zátěž prostředí hlukem.

Jednak je to hluk z dopravy, se kterým mají v současnosti problémy obyvatelé města Olomouc, Zlín, Poděbrady, Plzeň, Praha, České Budějovice. http://www.iporadna.cz/…h/clanek.php?…[articleid]=8384 http://www.iporadna.cz/…h/clanek.php?…[articleid]=6127 http://www.iporadna.cz

V Praze a Brně tak hluk přesahuje na hlavních komunikacích ve dne i 70 dB. Žalobu na neúnosný hluk z projíždějících aut už podali obyvatelé Prahy a Olomouce. Chystají se ji podat obyvatelé Plzně. Skoro ve všech případech znalecké posudky potvrzují oprávněnost stížností. A jednak to může být i hluk z moderních technologie.

Pro srovnání hluku v prostředí uvádíme údaje Potměšila (2003):

50 dB  – úroveň konverzační řeči (40–60 dB)

60 dB  – pračka

70 dB  – bouchnutí dveřmi

90 dB  – pouliční doprava

110 dB  – rockový koncert

120 dB  – hlasité hřmění

130 dB  – motorová sbíječka

Internetový zdroj http://www.iporadna.cz/…h/clanek.php?…[articleid]=5278 uvádí, že Národní akustická laboratoř v Sydney zjistila, že čtvrtina z náhodně vybraných uživatelů hudebních systémů poslouchá hudbu zesílenou na nebezpečnou úroveň. Uvádí, že sluch je ohrožen již při 80 dB. Některé přehrávače MP3 mohou prý přitom dosáhnout až 105 dB.

Kochleární implantát je jednou z možností, která se nabízí jedincům po ohluchnutí. Většinou tito lidé nechtějí setrvávat ve stavu, kdy neslyší nic a hledají další možnosti, které by jim alespoň částečně navrátily sluch. Takovou možností je právě kochleární implantát, po které se většinou lidem navrací prostřednictvím této náhrady sluchový vjem. Lidé tak nejsou „slyšícími“, protože určitá omezení v užívání sluchu mají. Betka se zmiňuje o tom, že zavedení implantátu a následná rehabilitace stojí milion korun, zatímco péče o neslyšícího přijde na 3–5 milionů. I z důvodu finančního ve srovnání s další prosperitou jsou u nás pro implantaci preferovány děti, poměr implantovaných dospělých a dětí je 1:3 až 1:4, oproti státům západní Evropy, kde je to 1:2. http://www.fnmotol.cz/…m_detail.php?…

Kabelka uvádí, že u postlingválně ohluchlých by měla být implantace provedena co nejdříve, především pokud je příčinou zánět mozkových blan. Mohlo by tak dojít k uzavření hlemýždě novotvořenou kostí. U dětí, které se narodí neslyšící je určitou hranicí 6 let, protože věkem se snižuje schopnost mozku využívat informace z implantátu pro rozvoj sluchu a řeči. Z chirurgického hlediska je pak podle něj optimální věk kolem 1,5 roku. Myška pak vysvětluje, že pooperační rehabilitace začíná již prvním nastavením procesoru asi za 6 týdnů po operaci, pak probíhá v Centru nastavování i rehabilitace a zároveň v místě bydliště pod vedením speciálně-pedagogického centra se postupně přesunuje péče na odborníky v místě bydliště. Holmanová pak uvádí, že nejméně po dobu 5let sledují tyto děti a Myška udává, že doporučené kontroly jsou 1–2× za rok.http://www.gong.cz/clanky.php?c=187

V ČR pracují dvě centra pro kochleární implantace, kde se tyto operace provádí. V případě dospělých je to Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku I. LF UK FN Motol v Praze.

Henkrichová (2005) ve své diplomové práci uvádí údaje o implantaci dospělých.

Implantace provedené u dospělých:V roce 1993 implantováno: 0 osob

v roce 1994: 4 osoby, v roce 1995: 6 osob, v roce 1996: 8 osob, v roce 1997: 5 osob, v roce 1998:10 osob, v roce 1999:6 osob, v roce 2000: 7osob, v roce 2001: 6 osob, v roce 2002 udává největší počet implantovaných: 14 osob.

Z našeho výzkumu, který jsme provedli v období duben-květen 2007, a to formou dotazníkového šetření mezi logopedy v Praze, Brně, Olomouci, a který sloužil jako podklad pro bakalářskou práci na Pedagogické fakultě v Olomouci bylo zjištěno, že problematikou dospělých ohluchlých se zabývá pouze 9 logopedů z 29, a to převážně v Praze. Z těchto devíti logopedů má v péči ohluchlé po 50.roce života celkem 7 logopedů, což není zrovna příznivý stav. Musíme však také předpokládat, že někteří ohluchlí po 50. roce života nejsou diagnostikováni, protože lékaře odmítají navštívit. Šest logopedů má v péči celkem 14 ohluchlých po 50.roce života, 1 logoped uvedl, že za poslední 3 roky jich měl v péči celkem 15. Oslovení logopedi se nejvíce zaměřují při práci s ohluchlými na odezírání, potom na odezírání a mluvení, na správnou artikulaci se zaměřuje pouze 1 logoped. Písemnou formu při práci používá celkem 7 logopedů, pouze 2 logopedi písemnou formu komunikace při práci nepoužívají. Z toho vyplývá, že většina logopedů při práci s ohluchlými také píše. Mezi nejčastější příčiny ohluchnutí svých pacientů uvádějí postupné zhoršování sluchu věkem, teprve potom uvádějí až meningitidu a pak následek úrazu. Mezi méně časté příčiny pak uvádějí nádor na mozku, afázii, nemoc.

Následný graf uvádí celkový počet ohluchlých dospělých osob, které se staly kandidáty na kochleární implantát a počet skutečně implantovaných dospělých osob

Komentář

Oslovení logopedi uvedli, že měli celkem v péči 13 ohluchlých dospělých, kteří se stali kandidáty na kochleární implantát. Pouze 8 jich bylo skutečně implantovaných, 1 implantaci odmítl. Z toho vyplývá, že 61,5% z počtu kandidátů bylo skutečně implantovaných.

Zatímco pro děti je zajištěna komplexní péče v podobě systému rané péče, vzdělávacího systému a výchovného systému, pak si musíme položit otázku, jaká ucelená péče je poskytovaná pro dospělé, u kterých dojde v průběhu života ke ztrátě sluchu. Většinou už tito lidé mají stálou práci v době ohluchnutí, své návyky a rituály, někteří jsou hlavním živiteli rodiny, která najednou přichází o svoji dominanci, ale především všichni se náhle musí „domluvit“ na nějaké komunikační strategii a jiných zvycích s rodinou. O některé společně trávené chvíle ohluchlí přicházejí, protože jejich průběh nedokáží začlenit do nově vybudovaného komunikačního kanálu . Rodina neví, jak komunikovat, tak raději komunikuje méně. Dostavuje se pocit osamělosti a pocit nepochopení.V době, kdy prochází celkovou rehabilitací psychiky, musí zajišťovat i legislativní záležitosti spojené se svým postižením. Je zřejmé, že pouze logopedická péče nestačí. Je třeba navazující péče a spolupráce i jiných oborů, která by tak zajistila komplexnost této péče.

Použitá literatura:

HENKRICHOVÁ, E. Kochleární implantace u sluchově postižených dospělých. Diplomová práce. Brno: 2005.

LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ISBN 80–7315–038–7

POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc:Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80–244–0766–3

STRNADOVÁ, V. Jak se úspěšně vyrovnávat se ztrátou sluchu I. Praha: ASNEP, 2001. ISBN 80–903035–2–8

VANŽURA, Z. Hluk a otrasy. Martin: 1979

««« Předchozí text: Sluchadla Následující text: Organizovanost sluchově postižených »»»

Bc. Daria Škvorcová | 11. 8. 2008 Po 12.10 | Sluch | trvalý odkaz | tisk | 115907x

Sdílet