web se sluchovým postižením

Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

 

Nic z uvedeného

Když jsem se v roce 2008 registroval na konferenci INSPO, kterou jsem chtěl navštívit byly tam možnosti:

  • znakový jazyk
  • znakovaná čeština
  • orální tlumočení
  • indukční smyčku
  • nic z uvedeného

Nelenil jsem a napsal pořadatelům konference INSP takovýto dopis:

Ano opravdu nic z uvedeného a mohlo by se tedy zdát, že rozumím. V té době jsem byl 5 let ohluchlý, ohluchl jsem ve čtyřiceti letech. Znakovat tedy neumím. To umí tak lidi, co znakují od malička. Znakování prý používá přibližně 8 000 lidí z 500 000 sluchově postižených (2 %) viz průzkum Ing. Doc. Hrubého z roku 2001 http://www.gong.cz/onas.php Ovšem je fakt, že výzkum Ing. Doc. Hrubého probíhal v době, kdy ještě neexistoval „Zákon o znakové řeči“ a díky tomu, že se dnes na školách pro sluchově postižené znakový jazyk i vyučuje (před listopadem 1988 byl zakázán) je dnes uživatelů znakového jazyka možná jednou tolik, čili 4 % z 500 000 sluchově postižených. Ale stoupá i celkový počet sluchově postižených. Asi to nikdy nikdo přesně nespočítá. V této věci si nelze si brát za příklad USA, jak se velmi často dělá. Tam jistě nemají půl století „díru“ a znakuje se tam na školách pro sluchově postižené mnohem déle a věřím tomu, že dnešní sluchově postižení šedesátníci v USA ovládají americký znakový jazyk v mnohem větším procentuálním zastoupení, než je v České republice. Také tam možná není tak velká nevraživost, jako v České republice mezi neslyšícími od narození/nedoslýchavými/ohluchlými. Odezírat se ohluchlý ve středním věku naučí velmi bídně i za deset let. Sluchově postižený od školního věku často umí odezírat dobře, nicméně odezírání je dost únavné a třeba po čtyřiceti minutách už se na něj nedá soustředit. Ani orální tlumočník tedy není to “pravé ořechové”. Pobavila mne jedna ohluchlá paní, která prohlásila, že když mají znakující tlumočníky do znakového jazyka v divadle, že by tam chtěla mít i vizualizátora, protože znakový jazyk neumí a nemůže tak do žádného divadla, kde se do něj tlumočí. Neumím si představit, jak v divadle třeba hodinu a půl v šeru odezírá od vizualizátora, který má na ústa namířenou bodovou lampičku se stínítkem, aby to nerušilo. A ten vizualizátor by ještě stál stranou na forbině a aby věděla co říká, nesměla by z něj spustit oči… Také není třeba žádný tlumočník. Tlumočí se z jazyka do jazyka čeština<>němčina, čeština<>znakový jazyk atd. Je tedy třeba zprostředkovat češtinu a to v písemné podobě.

Transkripce

Při různých přednáškách, proslovech, diskuzích atd. často lidé co neslyší nerozumí tomu, co bylo řečeno. I když je text překládán do znakového jazyka, ti jenž znakový jazyk neovládají, často vůbec neví, o čem je řeč, jelikož jsou odkázáni pouze na odezírání. Odezírání v situacích, kdy se diskuze zúčastní více osob, mluvící je vzdálen natolik, že se odezírat takřka nedá, je velmi namáhavé a i ten, kdo umí odezírat dobře, často neví, co kdo řekl. Taktéž se špatně odezírají jména, odborné názvy a další věcí. Na kvalitu odezírání má vliv i mnoho faktorů (vzdálenost, osvětlení, úhel…). Mnozí se tak raději přednáškám či hromadným diskuzím vyhýbají, jelikož snadněji na otázku: „Co říkáš na názor pana XXX?“, odpoví: „Já tam nebyl, oč šlo?“, než: „Nerozuměl jsem o čem je řeč.“

Transkripce je metoda převodu textu do písemné podoby a promítáním na plátno (což dříve technika neumožňovala), zpřístupnění téměř všem (v České unii neslyšících – oblastní unie Praha zavedl Ing. Martin Novák).

Mluvčí hovoří, u počítače sedí písař/ka, v textovém editoru převádí jeho řeč do psaného textu a ten se promítá na plátno, kde si jej všichni přečtou. Navíc odezírající si tak mohou ověřit, jestli odezřeli správně.

Modelový příklad

Do klubu ohluchlých, kde většina slyší velmi špatně, či dokonce vůbec, přijedou 2 zástupci firmy, co prodává novinku v oblasti kompenzačních pomůcek. Každý z nich má krátký proslov ohledně předváděné pomůcky. Pak „padají dotazy z publika“ a zástupci na ně odpovídají. Vše řečené přepisuje písař/ka na počítači, text z počítače se promítá na plátno a všichni ví, kdo co řekl.

Co je k tomu potřeba

Téměř jakýkoli počítač, vybavený textovým editorem, promítačka obrazu z počítače, a hlavně dobrý písař/ka, co píše všemi deseti.

Přepisováním slov se lze též dobře seznámit s prostředím neslyšících. Pro delší diskuze je dobré, když se při psaní střídá více osob, protože dlouhé „rychlopsaní“ je velmi únavné. Pro větší diskuze, či konference by byla skvělá stenotypistka (jako jsou k vidění v amerických filmech u soudu) se speciální rychloklávesnicí.

Zde je však problém s diakritikou. Ony klávesnice se sice pro psaní na počítači v zahraničí vyrábí a používají, jenže diakritika na nich psát nejde. Navíc naučit se na rychloklávesnici psát, trvá třeba 3 roky. V konfiguraci textového editoru, se také dobře využije funkce automatického nahrazování textu, kdy se napíše např. pouze monogram a po stisknutí mezerníku se vypíše celé jméno s dvojtečkou a mezírkou („pd " se nahradí za "PETR DOHNAL: "), je dobré předem znát jména hlavních tří-čtyř diskutujících Dále je nezbytné, oznámit několik dní předem písaři/ce téma diskuze, aby byla v obraze“.

Než se dostane do běžného používání software na převod mluvené řeči do textu, který vyvíjí na univerzitách v Plzni a v Liberci, bude asi ruční přepisování nezbytné (psáno v červnu 2008). Jasně něco jiného to je v unii neslyšících, kde mluvčí mluví jednak pomalu, druhak ne moc dlouho a za třetí když domluví větu, počká s další, až písařka dopíše a něco jiného je to na konferenci, která trvá dlouho a i psaní je únavné a při rychlostech na konferencích by asi bylo třeba, aby se jich několik střídalo třeba po jednom proslovu.

Ještě malé přirovnání s televizí. Sluchově postižení sledují pořady se skrytými titulky, které chápe naprostá většina. Pro uživatele znakového jazyka jsou pořady opatřené znakovou řečí. Ty ale může sledovat pouze malé procento sluchově postižených, protože tomu nerozumí, kdežto psanému textu ano. A že by si někdo postavil k filmu někoho, od koho umí dobře artikulovat (vizualizátora), aby mu přeříkával, co herci řekli, není snad ani pravděpodobné.

Transkripci jsme vyzkoušeli i na valné hromadě pražské unie a i když nepřepisovaly žádné profesionálky, vše se stíhalo krásně, přitom proslovů tam bylo také dost.

Foto z přednášky s přepisem http://www.praha.cun.cz/…umbnails.php?…

Vzorový kousek záznamu z přednášky:

Eliška Pátková: Chtěla bych vědět, jestli se pracuje na vývoji takového přístroje, jestli už vývoj je hodně daleko. Myslím přístroj kde mluvíš a ono to píše co ty povídáš.

Martin Novák: Pani Pátková se ptala, jestli je přístroj, který umí překládat. Zatím jsou programy které umí překládat anglickou mluvu. Například takový program bude součástí nového operačního systému Windows Vista.

Host: Chtěl bych říci, že už musí existovat program, který toto zvládne sám. Vy říkáte, že to teprve přijde. My jsme to chápali, že už ten program existuje.

Martin Novák: Chtěl bych vám říci, že není jednoduché to přepisovat. Za prvé písařka musí dobře rozumět. Například prosím paní Pátková, když budete mluvit, musíte si stoupnout vedle písařky a dobře vyslovovat a hlavně ji také sledovat, zda to stíhá. Je důležité, aby vše co se tu řekne bylo pro všechny.

Eliška Pátková: Teď tomu už rozumíme.

Jeden z hostů napsal cosi na papír předčítá Martin Novák: Pán píše, že nepotřebuje přístroj, který překládá všechno, ale jen to co říká druhá strana.

Martin Novák: Takovýto přístroj jsem ještě nikdy neviděl, zatím to zkusíme tímto způsobem, do budoucna se to určitě různými výzkumy, třeba na universitách zlepší a zdokonalí. Nejdříve se to musí samozřejmě zkoušet.

Martin Novák: Takže vám teď řeknu pár základních pravidel. První pravidlo, když někdo bude chtít mluvit tak dá tomu kdo řídí diskuzi najevo, že chce vystoupit přijde k místu vedle písařky a srozumitelně a to přede všemi řekne to co říci chce. A druhé pravidlo, v místnosti by především měl být klid a to hlavně pro písařku!

… a dalších 2000 řádků. L Kratochvíl www.kochlear.cz

Vůbec jsem nečekal takovou vstřícnost od pořadatelů konference, jaká následovala. Po několika e-mailech, kdy jsme si navzájem psali snad 4 lidi a vysvětlování co a jak. Všechny možnosti kromě znakového jazyka (znakovaná čeština atd.) jsou pro lidi, kteří umí česky a umí číst. Na stránce s registrací na konferenci byly možnosti zredukovány na:

  • znakový jazyk
  • přepis

a konference INSPO byla zpřístupněna i sluchově postiženým, kteří neovládají znakový jazyk. Možná i z toho důvodu měl osmý ročník konference INSPO rekordní návštěvnost.

««« Předchozí text: Organizovanost sluchově postižených Následující text: novinky Helpnetu 24.8.2008 »»»

Ladislav Kratochvíl | 15. 8. 2008 Pá 01.58 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 1308x



Pridat.eu Sdílet


Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.

 

Hosting poskytuje LTweb

Cestovní systém Egypt PixelEU Referáty Taxi Plzeň Tennis Vtipy Weby na míru Zájezdy Zvesela

 

optimalizace PageRank.cz

Page

 

Komentáře k textu

- Formulář pro nový komentář

reaguj[1] Žirafka

Ta smyčka tam ale zůstat mohla, část lidí ji velice ocení. Koukám, že to je opět od dorazu k dorazu…

15. 8. 2008 Pá 15.36
reaguj[2] krata

Ta smyčka tam ale zůstat mohla

Myslím si, že kdyby o ni někdo v tom předchozím (které tam bylo možná měsíc) uvedeném projevil zájem, že by tam zůstala. Uvidíme příští rok

15. 8. 2008 Pá 23.18
Přidej komentář!


Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
kolik je 1 + 1?
Odpověd: