![]() |
Správná verze Desatera komunikace se sluchovým postižením, které vypracovala Mgr. Věra Strnadová.
Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme
zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit
lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit.
Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce
mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku
můžeme i napsat. Zjištěnou komunikační preferenci napíšeme na desky
neslyšícího pacienta.
Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání
mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání
je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě.
Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem
k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si
zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem
při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova.
V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy.
Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a
nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního
hluku.
Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či
jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv
jeho doprovod. O přítomnosti tlumočníka si rozhoduje jenom sám
pacient se sluchovým postižením. Má na tlumočníka právo.
Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou
spolupráci od něj budeme potřebovat.
Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít
písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je
bezpečnější počkat na tlumočníka.
Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením
svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám
rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek
sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se
stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení.
Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít
cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text,
protože komunikační preference každé osoby se sluchovým
postižením mohou být jiné. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu
přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého člověka se sluchovým
postižením.
Mgr. Věra Strnadová, 2006
K dispozici též ve formátu PDF
Následující text: kochleární implantát - Informace pro žadatele »»»
Ladislav Kratochvíl | 27. 11. 2006 Po 00.46 | Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 19259x
![]() |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz