Protože v osobách s postižením sluchu jsou obrovské komunikační rozdíly, je dobré se v tom vyznat a nenabízet osobě komunikující v českém jazyce komunikaci v jazyce znakovém a naopak, neslyšícímu komunikujícímu ve znakovém jazyce, vnucovat češtinu. Nejlepší je, zeptat se na komunikační preferenci.
Z průzkumu Doc. Ing. Jaroslava Hrubého
V roce 1998 byl v časopise Speciální pedagogika (č. 2) publikován článek Doc. Ing. Jaroslava Hrubého s názvem Kolik je u nás sluchově postižených? Článek shrnoval výsledky rozsáhlé dotazníkové akce na českých školách pro sluchově postižené (v rámci projektu finančně podporovaného MŠMT ČR).
Protože osoby s postižením sluchu můžeme dělit podle stupně postižení, ale i podle způsobu komunikace, vypracoval jsem toto rozdělení. Škoda, že jej se mnou odmítl konzultovat zástupce neslyšících–znakujících, protože sám jsem neslyšící-ohluchlý a mohl jsem něco důležitého opomenout.
Implantovaní
Docela (zatím) specifická skupina lidí se sluchovým postižením. Pokud se
stanou uživateli sluchového (převážně kochleárního implantátu)
v dětském věku, bývá jim mateřským jazykem čeština (pokud nežijí
v rodině znakujících).
Někteří uživatelé kochleárního implantátu mohou i telefonovat. Avšak bez zapnutého procesoru neslyší vůbec nic. Kochleární implantát není léčení hluchoty, ale pomůcka, jako je například srdeční simulátor.
Z lingvistického pohledu jsou ohluchlí (protože komunikují v národním mluveném jazyce – ne ve znakovém jazyce). A z pohledu audio vyšetření jsou neslyšící, protože bez řečového procesoru neslyší nic.
««« Předchozí text: Péče a komunikace na jedničku Následující text: Podpořte náš projekt - Mladí novináři »»»
Ladislav Kratochvíl | 7. 5. 2011 So 11.29 | Sluch, Komunikace | trvalý odkaz | tisk | 1809x
Sdílet |
|
Stranovzhled Kráťa 8/2003. Změna koncepce 5/2006. Změna na redakční systém RS2 2008.
optimalizace PageRank.cz