Péče a komunikace na jedničku

Pro mnoho osob se sluchovým postižením, obzvláště těch, jež neslyší a nerozumí mluvené řeči, mnohdy není pobyt v nemocnici vůbec příjemným právě z důvodů komunikace a jakési „odloučenosti“.

Nedávno jsem byl hospitalizován v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, kde jsem byl vybavením a přístupem docela „v šoku“ (v dobrém slova smyslu) a jsem přímo nadšen. Ještě v den příjmu jsem se ptal sestry, jestli mě omylem nedali někam na nadstandard (prý ne), neboť jsem si připadal jako „v západním Německu“.

Na standardním pokoji jsme byli 3, LCD televize, kde šly dobře skryté titulky (teletext 888), k dispozici byly na oddělení chladnička, mikrovlnná trouba a rychlovarná konvice. V atriu pak bistro, obchody, bankomaty, automaty na nápoje, infokiosky s internetem a kdoví co všechno dalšího, čeho jsem si ani nevšiml.

Vždy, když jsem byl někde v nemocnici, vzbudila nás sestra v 6 hodin v noci, rozdala teploměry… V Ústí ne. Sestra si obešla pacienty s teploměrem, který jsem před tím nikdy ani neviděl. Taková pistolka s displejem, namířila na čelo a během vteřiny měla změřeno, aniž by nás budila.

Protože neslyším a komunikuji v českém jazyce, je potřeba mi psát. Odezírání je velmi nespolehlivé, únavné a zrovna ve zdravotnickém zařízení je potřeba rozumět všemu na 100 %.

Ještě před nástupem jsme hodně věcí probrali s lékařem přes e-mail, aby mi pak nemusel vše psát. V nemocnici mi potom všichni velmi ochotně psali a ani jsem nemusel mít na nočním stolku fotorámeček, kde mám místo fotky ceduli s nápisem „Neslyšící, písemná komunikace“ (dík Mgr. Věře Strnadové za inspiraci). Měl jsem tam pouze blok a psací potřebu.

Slyšící používají mobilní telefon. My, co neslyšíme používáme místo telefonu instant messaging (ICQ, Skype etc.). Je to jeden z důvodů, proč si platím internet v mobilu, kde mám mobilní verzi Skype, či mohu „e-mailovat“.

Komunikovat z nemocnice se světem dva týdny pouze přes SMS vyjde podle mě i mnohonásobně dráž, než onen internet v mobilu na celý měsíc. Navíc SMS je pouze 160 znaků, kdežto e-mail téměř neomezeně a navíc jdou posílat i přílohy (např. fotka), nebo to Skype, kde máme samostatný kanál rodina a nemusím psát každému zvlášť, když chci stejnou věc sdělit všem z rodiny.

Ale i kdybych internet v mobilu neměl, po celé Masarykově nemocnici bylo pro pacienty k dispozici připojení přes Wi-fi. Na pokoji však můj notebook Wi-Fi „neviděl“ a sestra mi zapůjčila kabel na připojení, které jsem měl velmi rychlé.

Dva dny jsem také pobyl na JIP. Sestry a lékaři přicházeli k lůžku s úsměvem snad z pěti metrů (ač se to nezdá, je to velmi léčivé).

Na JIP jsem měl pouze „papírový komunikátor“ a moc mi chyběl ten elektronický, kde mám i knihy, takže jsem se strašně nudil. Naštěstí ne tak moc dlouho. K lůžku mi byla přistavena televize. Ta však byla pouze analogová a 4 zrnité programy mě moc nezaujaly. Šel na ní však suprově teletext, takže jsem si jej pročítal a zrnité zpravodajství bylo mnohem lepší, než žádné.

I když pobyt v nemocnici je vždy jaksi neradostná věc, milý lidský přístup, komunikace a „technická vybavenost“ Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem se mi tak líbily, že se snad i těším na příští hospitalizaci.

Vědět, že to bude tak bezva, vzal bych si velký notebook (měl jsem Asus Eee 7") a ani by mi nevadilo, tahat se s ním „přes půl republiky“. Ostatně nějaká slečna-pacientka si v atriu denně něco sepisovala. Na pokojích nás totiž nedrželi jako ve vězení a předem nám oznámili, kdy se bude něco dít, u čeho je potřeba pacientovy přítomnosti.

Pokud tedy „plánujete“ pobyt v nemocnici, doporučuji Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem.

««« Předchozí text: I vy můžete pomoci osobám se sluchovým postižením Následující text: Vyznejte se v osobách se sluchovým postižením »»»

Ladislav Kratochvíl | 26. 4. 2011 Út 23.34 | Různé | trvalý odkaz | tisk | 2344x

Sdílet