Proč vznikl DOTAZNÍK k vašemu vyplnění?

Jedním z komunikačních systémů, které jsou uvedeny v zákoně 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, je „převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase“.

V § 1, odst.2 výše uvedeného zákona dále stojí, že osoby se sluchovým postižením mají „právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů uvedených v tomto zákoně ten, který odpovídá jejich potřebám. Jejich volba musí být v maximální možné míře respektována tak, aby měly možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti i při uplatňování jejich zákonných práv.“ Tolik citace. Tolik teorie.

Nyní praxe – autorka příspěvku, jak je uvedeno výše, se již setkala s tím, že ač žádala na akci přepis do písemné podoby, bylo jí z pořádající organizace sděleno, že pro akci bude zajištěno pouze tlumočení do znakového jazyka.

Proto vznikl tento anonymní dotazník. Klade si za cíl:

• sesbírat špatné příklady z praxe, se kterými se my, ohluchlí občané, setkáme (nebo jsme se již setkali) při uplatňování našeho požadavku na přepis dle zákona, který potřebujeme (ať už na akci vzdělávací, kulturní, úřední či jinou)
• poukázat na rozdíl mezi krásnou teorií uvedenou v zákoně a skutečně prováděnou praxí, kdy organizátor akce zajistí pro akci jen tlumočení do znakového jazyka a nikoliv už přepis, a kdy tedy osoby ohluchlé nebudou mít „rovnoprávné a účinné zapojení do všech oblastí života společnosti“, jak to žádá litera zákona.

Uvádějte JEN příklad pořádané akce po říjnu 2008 (účinnosti zákona), ne akci dřívější. Musí se také jednat o akci, kde organizátor zajistí tlumočení do znakového jazyka, ale nechce/nemůže/odmítne zajistit přepis.